Víra v Mistra

 Považujete schopnost dorozumívat se se svým Mistrem bez použití mluveného slova za formu psychické síly?

Ke spojení se svým Mistrem nepotřebujeme psychickou sílu. Dochází k němu skrze oddanost a bezmeznou víru. Kde je váš Mistr? Řeknete, že vy jste tady v Portoriku a váš Mistr je například v New Yorku. Ale tak tomu není! Mistr je hluboko ve vašem srdci, hluboko v nejniternějších zákoutích vašeho srdce. Kdykoliv si přejete spojit se se svým Mistrem, pouze vejděte a ponořte se do hlubiny svého srdce a tam ho najdete. Psychická síla není zapotřebí, pouze oddanost a víra. Když jste oddaní, Mistr nebo člověk, ke kterému se modlíte, je vám ochotně k službám.

Sri Krišna, přední indický duchovní Mistr, řekl: "Pro Boha je lehké dát žákovi sílu, světlo, blaženost a všechny ostatní božské kvality. Ale dá-li žákovi oddanost, což je také božské požehnání, je polapen." V okamžiku, kdy žák získá oddanost, může si být jistý, že se jeho Mistr stal jeho dokonalým otrokem. Skutečně oddaný člověk je na tomto světě velmi, velmi vzácný. Ale člověka poznání a moudrosti, člověka světla nebo člověka míru můžete objevit často.
 Pán Krišna měl velmi blízkého žáka, který se jmenoval Vidhura. Byl velice, velice chudý. Stalo se, že jednoho dne Pán Krišna navštívil Vidhurův dům. Vidhura mu nemohl nabídnout žádné pořádné jídlo, ani rýži, a tak podal Sri Krišnovi jednoduchý pokrm na banánových listech. Sri Krišnovo srdce plulo v moři extáze a blaženosti. Co udělal? Nejprve snědl pokrm a potom i list banánovníku. Vidhura se zeptal: "Mistře, co to děláš? Jíš list banánovníku. Ten se nejí!" Sri Krišna řekl: "Ó Vidhuro, jak mohu oddělit pokrm od listu banánovníku? Jak mohu oddělit tvou oddanost od tvé existence? Ve tvém pokrmu vidím oddanost, ve tvém těle vidím oddanost, ve tvém srdci vidím oddanost a ve tvém banánovém listu vidím oddanost. Cokoliv vidím společně s tebou, kolem tebe a v tobě, vše je oddaností. Nemohu oddělit pokrm od listu, stejně jako nemohu oddělit tvou duši od tvého těla." Toto se stává, když má člověk skutečnou oddanost k Bohu, k Nejvyššímu. Má Nejvyššího neustále u sebe.

Nyní bych rád řekl něco o víře. Jsem si jist, že jste všichni slyšeli o řece Ganze, nejposvátnější indické řece. Říká se, že kdokoli se do ní ponoří, bude zbaven veškerých hříchů. Během roku můžete spáchat různé hříchy, a když pak jen vstoupíte do této řeky, všechny zmizí. Tomu v Indii věří. Jednou se bohyně Párvatí zeptala svého manžela, Pána Šivy: "Je pravda, že když se člověk ponoří do Gangy, všechny jeho hříchy zmizí mžiknutím oka? Mají lidé takovou víru?"
Pán Šiva odpověděl: "Snad bude lépe, když ti to předvedu. Oba přijmeme lidskou podobu a sedneme si na břeh Gangy. Já budu velmi starý muž a ty stará žena. Budeš mít na kolenou malé dítě a já tomu dítěti vezmu život. Okamžitě začneš ronit hořké slzy a naříkat, že jsme přišli o naše jediné dítě. Mnoho lidí tě přijde utěšovat a ty jim řekneš: "Jestliže bude můj syn požehnán osobou, která cítí, že je bez hříchu, znovu ožije."
A tak přijali lidskou podobu a sedli si na břeh Gangy. Stovky lidí se do řeky přicházely koupat a plavat. Párvatí říkala: "Všichni víte, že hned jak vstoupíte do Gangy, všechny vaše hříchy zmizí. Tak jděte, ponořte se a pak požehnejte mému dítěti a ono ožije." Stovky lidí prošly kolem, ale nikdo to nechtěl udělat. Byli ochotni plavat, ponořit se nebo se koupat v Ganze po celé hodiny, ale věděli, že na dítě to nebude mít žádný vliv. Dotknou se dítěte, ale ono neožije.
A tak to šlo po mnoho hodin. Konečně okolostojící viděli, jak se k ženě, která ztratila své jediné dítě, blíží muž středních let. Právě přišel z baru. Velice nepříjemně zapáchal a podle indických zvyků byl někým, kdo by se dal nazvat bezcharakterním. Tento muž k ní přistoupil a zeptal se: "Proč pláčeš?" Odpověděla: "Pláču, protože nepřichází nikdo, kdo by požehnal mému synovi, i když každý tady ví, že jakmile se vykoupe v Ganze, opustí ho všechny hříchy a on dokáže vrátit mému synovi život."  "A proto pláčeš? Já mám víru. Já to udělám." Skočil do řeky a za několik minut se vrátil a dotkl se dítěte. Dítě ihned ožilo. Tehdy Pán Šiva řekl Párvatí: "Vidíš! Z tisíce lidí pouze jediný měl víru v Gangu!" A s tím Pán Šiva a Párvatí s dítětem zmizeli.

Často říkáme, že máme víru. Ale jen se klameme. Tento muž se nikdy nezajímal o duchovní život, ale věděl, že Ganga přitéká z Himálají. Všichni indičtí duchovní Mistři velice obdivují Himálaje, většina indických védských zřeců meditovala v himálajských jeskyních. Ten člověk měl nezměrnou víru v řeku Gangu. Většina z nás by přišla ke Ganze, ale neodvážila by se dítěte dotknout, protože nikdo nechce být terčem posměchu. Když dojde na věc, většina z nás zklame. A téměř všichni z nás, kteří by přišli a dítěte se dotkli, by zjistili, že nemají úspěch, protože nám schází skutečná víra v Gangu. Tento muž ale měl víru. Když máme skutečnou víru v Boha, nemusíme meditovat čtyřiadvacet hodin denně - stačí nám jen několik minut. Když máme takovouto oduševnělou víru v Boha, Bůh se o nás postará.