Jak se dá ego nejlépe překonat?

Musíte vědět, jakým druhem ega trpíte. Pokud máte soutěživé ego, budete chtít dělat všechno lépe než ostatní. Když je někdo lepší běžec než vy, budete ho chtít v běhu překonat. Když je někdo starší než vy a studuje ve vyšším ročníku, řeknete: „Přestože jsem mladší než on, přeji si ho předstihnout.“
Nikdy nepřikládejte ani trochu důležitosti egu, které chce soutěžit s ostatními. Musíte s každým cítit svou jednotu. Když tak uděláte, okamžitě rozšíříte své vědomí. Když někdo udělá něco dobře, musíte okamžitě cítit, že jste to vy, kdo to učinil. On by měl cítit to samé, když uděláte něco významného vy. Kdykoliv někdo udělá něco velmi dobře, ostatní musí cítit, že je to jejich vědomá inspirace a aspirace, které učinily toho člověka schopným dosáhnout tohoto úspěchu. Pokud máme vždy postoj týmové práce, potom budeme schopni překonat ego.

Jinou formou ega je druh božské hrdosti. Myslím si: „Jsem Božím synem. Jak mohu být tak špatný? Jak mohu lhát? Jak mohu být ne­upřímný k mému vnitřnímu já a k ostatním? Když musím meditovat v půl sedmé, potom jak mohu vstát v sedm nebo v osm hodin? Dal jsem slib své duši, mému Guruovi, Bohu, že v půl sedmé vstanu a budu meditovat. Pokud tak neučiním, budu se cítit nešťastně, že klamu svého božského Otce, který je pro mě vší Láskou a Zájmem a který očekává a potřebuje mou pomoc pro Své božské projevení na zemi. Jsem Božím nástrojem. Jsem představitelem Boha na zemi. Jak mohu dělat takové věci? Nedodržuji svůj vlastní slib. Jak se mohu snížit k takovému stupni nevědomosti?“ Toto je také druh ega, ale toto ego není vyzývající a ničivé ego, které nás nutí k tomu, abychom chtěli za každou cenu každého přemoci a vládnout celému světu s neporazitelnou povýšeností. Toto božské ego pochází z našeho zbožštěného vědomí, z našeho božského rodného práva.

Vzešli jste z Boha nevědomě a jste zde, abyste Boha vědomě realizovali. Jste zde také proto, abyste Boha vědomě odhalili a projevili. Pokud máte pocit, že je ve vás Božské, že náležíte Božskému a že existujete pro projevení Božského, potom tento pocit pochází z vaší vnitřní jednoty s Bohem. Běžným chápáním můžete cítit, že je to druh ega. Ale to není vůbec žádné ego. Uvědomění si své vnitřní božskosti, které vám dává pocítit, že je pro vás nemožné vstoupit do nevědomosti, je druh pocitu, který byste měli v sobě vždy uchovávat.

Pokud nedokážete mít takový pocit, protože cítíte, že jste udělali mnoho věcí špatně a i nadále děláte spoustu věcí špatně, pokud nemáte vnitřní přesvědčení, že jste neustále Božského a pro Božské, potom musíte přijmout duchovní život. Duchovní život znamená vědomé přijetí cesty světla a úplné zasvěcení cestě a Mistrovi. Když zasvětíte sebe vědomě, trvale a oduševněle, stanete se jedním se svým Mistrem, se svým Guruem. Vezmete-li drobné zrnko písku, uvidíte, že není čisté. Ale pokud prostě hodíte toto zrnko do oceánu, bude úplně spláchnuto. Zrnko písku ztratí svou neosvícenou kvalitu, svou nečistou kvalitu, a úplně v obrovském oceánu zmizí. Co se stalo? Uskutečnila se přeměna. Nečisté zrnko písku bylo pohlceno nekonečnou čistotou celého oceánu a sjednotilo se s čistotou samotnou.
Když nabídnete svou zasvěcenou službu projevení svého Mistra, je to vyjádření vaší vědomé jednoty s ním. Tehdy vaše individualita vstoupí do kosmického Vědomí, které je ztělesněno v jeho vědomí. Pokud jednáte nezávisle, jako omezená lidská bytost, máte stále ego. Ale když s touto omezenou bytostí vědomě vstoupíte do rozsáhlého vědomí svého Mistra, přirozeně se stanete rozlehlými. Když vstoupí drobná kapka nebo zrnko písku do oceánu, ztratí svou individuální totožnost. Ztratí svou vlastní existenci. Co se potom stane? Ztratí svou drobnou existenci, ale stanou se samotným rozlehlým oceánem. To se děje pouze skrze sebenabízení. Když je sebenabízení na prvním místě, navzdory vší nedokonalosti, nečistotě a temnotě, potom omezené ego mizí, zatímco božský potenciál se okamžitě rozšíří. Nebožské v kapce odešlo nebo bylo transformováno. Božské v kapce se rozšířilo a zvětšilo.

Když Kristus řekl: „Já a můj Otec jsme jedním,“ měl zcela pravdu. Tedy, proč to nemůžete říci vy? Jednoduše proto, že to ve vašem případě ještě není pravda. Kristus byl velký. Nikdo nemůže popřít jeho velikost. Byl Božím synem. On to ucítil, uvědomil si to a poté to řekl. Také ve vašem duchovním životě musíte cítit, že jste Božím vybraným nástrojem. Pokud božským způsobem cítíte, že jste Božím vybraným nástrojem, potom ve vašem životě nemůže být žádné nebožské ego. Ale toto musíte cítit vnitřně. Poté to musíte projevit ve svých činnostech.

Takže kdykoliv někdo jiný udělá něco dobře, prosím ciťte, že jste to vy, kdo to udělal. Na tom není vůbec nic špatného. Tím se neklamete. Nemyslete si: „Ach, to jsem neudělal já. Nejmenuji se tak a tak.“ Vaše jméno je v univerzálním Vědomí. Je pouze jedna Bytost a tou je nekonečné a všeprostupující „Já“. Takže když jakýkoliv obyvatel vesmíru něčeho dosáhne, můžete snadno a nanejvýš oprávněně tvrdit, že jste toho dosáhli vy, pokud se identifikujete s univerzálním Vědomím.

Mí žáci dosáhli na fyzické úrovni mnoha věcí, které jsem navenek nikdy neudělal. Ale okamžitě cítím, že jsem to já, kdo tyto věci udělal, silou svého upřímného a úplného ztotožnění s mými žáky. Když dělají fyzickou nebo duševní práci, dosahují tolika věcí. V tu chvíli jim připisuji všechny zásluhy. Oceňuji je, děkuji jim a nabízím jim upřímnou vděčnost svého srdce. Ale uvnitř mé vnitřní bytosti okamžitě cítím, že jsem to udělal já rozšířenou částí svého vědomí. Jsou to mé duchovní děti. Přirozeně, cokoliv moje děti udělaly, je také mým dosažením. Stejně tak, když na duchovní úrovni snáším shůry Mír, Světlo a Blaženost, mé děti mají veškeré právo cítit, že  to s jejich vědomým úsilím a s jejich vědomou aspirací jsem dokázal snést tyto věci dolů. Není to tak, že s tím nemají nic společného. Nejsou pouze pasivními přijímajícími. Pokud cítí, že jsme tento Mír, Světlo a Blaženost snesli společně, pokud cítí, že když udělám něco já, udělaly to také, potom jim dám veškeré zásluhy, neboť je to jejich nejvyšší objev pravdy.

Když uděláte něco na fyzické úrovni, já to ocením a obdivuji. Ale cítím, že to učinilo rozpětí mého vědomí a rozšířená část mé bytosti. Vy můžete mít stejný pocit v případě mých vnitřních dosažení. Ego pochází z oddělenosti; jak zde tedy může být nějaké ego, když cítíme skutečnou vnitřní jednotu? Kde je vědomí „já“, když můžete považovat za své to, co udělám? Kde je vědomí „vy“, když můžu považovat za své to, co uděláte vy? Kde je ego? Je pryč; zmizelo uvnitř našeho vzájemného, božského a univerzálního pocitu jednoty.

Naše ego může být překonáno těmito dvěma způsoby. Když se ztotožňujeme s ostatními lidskými bytostmi, v tu chvíli cítíme svou jednotu s nimi a soutěživý duch zmizí z našeho života. Potom zde nemůže být žádné ego. Pokud můžeme cítit, že pocházíme od Boha, jsme v Bohu, jsme pro Boha a jsme Boha, je to další způsob, jak můžeme překonat lidské ego a přeměnit jej v božskou hrdost. Jak můžeme být nebožští, jak můžeme být omezení? Nemůžeme dělat nic špatně, když jsme si neustále vědomi svého Zdroje. Zkusme tyto dvě metody.