Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Předpokládejme, že jsi udělala něco dobrého a já tě pochválím. Zatímco tě chválím, můžeš cítit, že toto ocenění je nabízeno všem přítomným. Pokud cítíš, že jsi jediná osoba na zemi, která to udělala nebo která to může udělat, a ostatní nemají tuto schopnost, potom sytíš své lidské ego. V tu chvíli odděluješ sebe od zbytku světa. Ale pokud při tom, když tě chválím, cítíš, že jde o vědomou aspiraci všech žáků, kteří byli naplněni uvnitř a skrze tebe, potom nesytíš své ego. Pokud cítíš, že všichni vnitřně aspirují, aby udělali něco pro Boha, což naneštěstí nemohli provést na vnější úrovni, a že ty jsi nástrojem, s jehož pomocí se jejich vědomá aspirace manifestovala, potom netěšíš své lidské ego. Kdykoliv uděláte něco dobrého, musíte cítit, že jste nedílnou součástí duchovního kolektivu.

Nyní předpokládejme, že jsi udělala něco špatného a já tě kárám. V tuto chvíli budeš sytit své ego, pokud se pokusíš rozšiřovat vinu na ostatní. Nemysli si: „Ach, tuhle chybu dělá každý. Nejsem to pouze já, kdo to učinil, každý to dělá. Nejsem jediná osoba, která dělá takovou chybu, takže toto kárání nemá pro mě zvláštní význam.“ Pokud to bereš takto, pak znovu sytíš své lidské ego. Měla bys cítit, že jsi udělala něco špatného a tvůj Mistr tě pro tvé dobro kárá, protože cítí, že je to jediný způsob, jak můžeš udělat pokrok. V ten okamžik by ostatní měli cítit, že i oni udělali tvou chybu a jsou za ní také odpovědní. Nesmí se od vás v tu chvíli oddělovat. Ale tvou starostí není obviňovat je.

Když uděláte něco dobrého, ostatní se s vámi ztotožní a také vy se ztotožníte s nimi. Když uděláte něco špatně a ostatní se od vás oddělí, potom dělají chybu. Musí cítit: „Vnitřně jsme možná udělali stejnou věc. Možná jsme chovali nějakou špatnou myšlenku, která potom v jejím životě dostala podobu.“ Jejich starostí je, aby se pro svou vlastní vnitřní pokoru v tuto chvíli s vámi ztotožnili. Ale pokud se budete snažit ztotožnit sebe s ostatními s pocitem, že každý činí takovouto chybu, takže to není tak vážné, potom pouze vstoupíte do světa sebeobhajování a neuděláte žádný pokrok. Musíte cítit lítost, musíte se cítit odpovědní a musíte cítit, že již nemusíte udělat a ani neuděláte znovu stejnou chybu. Jestliže jste udělali něco špatně a já vám to vyčítám, potom musíte cítit, že vás kárám pro vaše dobro, pro váš vlastní pokrok, pro vaši vlastní dokonalost.

Tímto způsobem můžete vždy udržet ego pod kontrolou. Když jste udělali něco správného, něco dobrého, něco ocenitelného, potom ciťte, že ostatní si zaslouží ocenění stejným dílem jako vy. Když uděláte něco špatného, je na ostatních, aby cítili, že jsou za váš špatný čin zodpovědní stejnou mírou jako vy. Ale vy musíte cítit, že vy sami jste tím, skrze kterého došlo k tomuto projevení. Jestliže jste nějakou vnější formou potrestáni, musíte cítit, že to je také ta správná věc pro váš vlastní pokrok. A když děláte pokrok, když se stáváte více božskými, potom ciťte, že ostatní, které považujete za své zcela vlastní a kteří považují za své zcela vlastní vás, se stali také více božskými.