Uvažujme nejprve o slovu „ego“. V sanskrtu se řekne aham, což znamená vědomí si svého já, sama sebe. Pocit jáství znamená omezení. Je to omezení našeho vědomí. Ego je něco, co nás spoutává, co nám nedovolí uvolnit se z okovů nevědomosti. Jsem si jistý, že většina z vás slyšela sanskrtské slovo mája. Mája se používá ve smyslu „iluze“. Ale ve skutečnosti mája znamená „něco, co poměřuje“. Kdekoliv je rozměr, což je omezení, tam je iluze, tam je přítomnost ega. „Moje rodina“, „moje země“ a tak dále; to všechno vyjadřuje pocit vlastnictví, což je omezení.
Jak se můžeme zbavit tohoto ega? Jsou dvě cesty, které můžeme ve svém životě následovat. Jednou je cesta touhy a druhou je cesta aspirace. Když následujeme cestu touhy, nemůžeme se nikdy vysvobodit z nástrah ega. Ale jdeme-li cestou aspirace, potom se dříve nebo později nepochybně z omezení ega osvobodíme.
Pro co aspirujeme? Aspirujeme pro Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost. Když naše pozemsky spoutané vědomí vstoupí do nekonečného, věčného a nesmrtelného Vědomí, naše ego nás přirozeně musí navždy opustit. Pokud se cvičíme v meditaci a sebedisciplíně a pokud žijeme vnitřním životem, pomalu, jistě a neomylně můžeme naše ego přeměnit. Není jiné cesty, jak se zbavit ega, než vstoupit do moře duchovnosti.
Ponoř se hluboko, hlouběji, nejhlouběji do moře duchovnosti. Zde, jedině zde, budeš schopen objevit své pravé já. Když objevíš sám sebe, uvidíš, že sebeobjevení a objevení Boha, seberealizace a realizace Boha, jsou jedním a tím samým. V tvém sebeobjevení a realizaci Boha ego se všemi svými omezeními nemůže dýchat. Ego bude muset jít někam jinam a ty od něj budeš na Věčnost svobodný.