Červené světlo mě odrazuje, když spěchám. Když nespěchám, totéž červené světlo zklidňuje můj život.
Chci se těšit z životního dechu času. Červené světlo mi říká, že život není vždy jen rovná cesta. Varuje mne pro mé vlastní dobro. Nijak se mi nesnaží bránit v tom, abych projevil svou život zachraňující rychlost a svou život zachraňující skutečnost.
Červené světlo je mým pravým přítelem v přestrojení. V duchovním světě je tímto světlem mé svědomí. Mé svědomí mi nikdy nebrání v tom, abych udělal správnou věc - chce jen, abych nedělal nebožské věci. Vždy je dychtivé, aby mě varovalo před konáním toho nesprávného a aby mě inspirovalo ke konání toho správného.
Když neposlouchám červené světlo, vstupuji do hrozícího nebezpečí, do samotných čelistí smrti. Podobně, když nenaslouchám měkkým, sladkým, usmívajícím se příkazům svého svědomí, mohu ve svém životě aspirace vběhnout do děsivé pohromy. Mé svědomí mě neodrazuje od toho, abych dělal správnou věc, ani mi v tom nebrání, ale žádá mě, abych byl stále opatrný, tak aby mě hladový tygr lidského zvířecího světa nezničil.
Díky svému svědomí jsem lidskou bytostí. Když se budu držet oduševnělých příkazů svého svědomí, uvidím ve svém životě pouze tvář uspokojení. Toto uspokojení je samotným začátkem mé rozkvétající víry. Když jsem spokojený, plně rozkvétám. Když plně rozkvétám, cítím, že nejsem jen nějakým nástrojem, ale že jsem vybraným nástrojem svého Milovaného Nejvyššího.
Navždy tě miluji a obdivuji, červené světlo! Jsi vskutku zachráncem mého vnějšího života. Ó mé svědomí, miluji tě a obdivuji, protože jsi vskutku zachráncem mého vnitřního života. Díky tobě nestoluji s nocí nevědomosti. Bezpečně jedu vstříc Světlu Věčnosti, Kráse Nekonečnosti a Lásce Nesmrtelnosti.