Je pokora důležitá?

Je pokora v duchovním životě skutečně velmi důležitá?

Pokud nemáme pokoru, potom ať následujeme jakoukoliv cestu, veškeré úsilí bude zbytečné. Někteří aspiranti, zvláště ti noví, nemají vůbec žádnou pokoru. Avšak ti, kteří přicházejí meditovat s arogancí a kteří cítí, že znají vše, by udělali lépe, kdyby zůstali doma. Nezáleží na tom, co máme ve vnějším životě – zda materiální bohatství, brilantní mysl nebo fyzickou sílu – všechny tyto poklady jsou ničím, absolutně ničím, v porovnání s vnitřním duchovním bohatstvím.
Získáme-li byť jen špetku vnitřního míru nebo blaženosti, budeme cítit, že život na zemi je naplňující. Cokoliv jiného máme nebo jsme, je v Božím Oku absolutně bezcenné. Pouze když se brilantní mysl, materiální bohatství a fyzická síla vloží do služby Božskému, stávají se smysluplnými. Božské světlo jim dává nový život. Bez duchovního bohatství je vnější bohatství úplně zbytečné.

Takže buďme v našem duchovním životě velmi pokorní a přikládejme nejvyšší důležitost duchovním pokladům: čistotě, lásce, oddanosti a odevzdání. Jen tehdy, pokud je máme, mohou být naše vnější bohatství a síla využity božským způsobem.