Boží Vůle

Boží Vůle v jednotlivci se vyvíjí, je jako rostoucí sval - silný, silnější, nejsilnější. Boží Vůlí je nechat jednotlivce pocítit, že existuje něco trvalého, stálého, věčného. Když jednotlivec dosáhne tohoto stupně, bude znát Boží Vůli. Boží Vůli můžeme poznat podle pocitu trvalého uspokojení, který nám dává.

Cokoliv, co je věčné, cokoliv, co je nesmrtelné, cokoliv, co je božské, je Vůlí Boha. Ačkoliv Bůh jedná s Věčností, není lhostejný ani na vteřinu, protože je to z jedné vteřiny, dvou vteřin, tří vteřin, kdy vstupujeme do Nekonečnosti a Věčnosti. Snažme se v sobě cítit Vůli Boha v každé vteřině.

Existuje velice jednoduchý způsob jak poznat, co je pro nás jako jednotlivce Vůle Boha. Každé ráno, když začínáme svůj den, vytváříme si svůj vlastní svět. Rozhodujeme se. Cítíme, že věci musí být udělány určitým způsobem. S tímto člověkem musím jednat takto. Musím říci toto; musím udělat toto; musím dát toto. Všechno je já, já, já. Dokážeme-li namísto tohoto plánování učinit svou mysl naprosto klidnou a tichou, v tu chvíli můžeme poznat Boží Vůli. Toto ticho není tichem mrtvého těla; je to dynamické, progresivní ticho přijímavosti. Skrze naprosté ticho a neustále rostoucí přijímavost mysli můžeme poznat Boží Vůli.

Pokud lidská mysl naplno pracuje, Boží Vůle nemůže pracovat. Boží Vůle pracuje jen tehdy, když lidská mysl nepracuje. Když se mysl stane čistou nádobou, Nejvyšší do ní může vlít svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost.

V této chvíli nedokážeme slyšet Hlas Boha. Můžeme zevnitř slyšet něco, co cítíme, že je Hlas Boha, ale může to být jen hlas přicházející z našeho subtilního fyzického nebo subtilního vitálna nebo odjinud. Ale když utišíme mysl, můžeme v největší hloubce našeho srdce nebo nad naší hlavou slyšet tichý hlas, a to je Hlas Boha. Jakmile jednou slyšíme Hlas Boha, nemůžeme ve svém životě učinit žádnou chybu. Budeme-li po celou dobu poslouchat jeho příkazy, půjdeme stále vpřed, vzhůru a dovnitř.

Neustále stavíme a boříme náš mentální dům. Ale namísto abychom ho stavěli a bořili podle své libovůle, dokážeme-li vyprázdnit svou mysl a učinit ji klidnou a tichou, potom v nás Bůh může vystavět svůj Chrám nebo svůj Palác svým vlastním způsobem. A když v nás postaví svůj Příbytek, řekne: "Postavil jsem ho pro Tebe a pro mne, abychom v něm žili společně. Já jsem ho postavil, ale není jenom Můj. Je také tvůj. Pojď dál."

Nejsnazší způsob, jak znát Vůli Boha, je stát se nástrojem, a ne tím, kdo činí. Staneme-li se pouhými nástroji pro vykonávání plánů Boha, Boží Vůle bude jednat v nás a skrze nás. Bůh činí a je činem. Je vším. My jen pozorujeme.

 

Abychom snadno věděli, co je Boží Vůle,

musíme sytit božské v sobě

a osvítit lidské v sobě.

 

Jak mohu znát Vůli Boha ve svém každodenním životě?

Vůli Boha ve svém každodenním životě můžete znát, pokud brzy ráno nabídnete Bohu svou největší vděčnost za to, co pro vás již učinil. Když nabídnete své srdce vděčnosti, začne se rozšiřovat; a zatímco se rozšiřuje, stává se jedním s Univerzální skutečností Boha. Srdce vděčnosti rozkvétá jako květina. Když je květina plně rozkvetlá, tehdy ji oceňujete a obdivujete.

Stejně tak ve vašem případě, když vaše srdce vděčnosti rozkvete, Bůh bude okamžitě potěšen. Jakmile nabídnete Bohu vděčnost za to, co pro vás již udělal, sladká Vůle Boha bude přirozeně pracovat ve vás a skrze vás. Brzy ráno, předtím než meditujete nebo děláte cokoliv jiného, nabídněte tolik vděčnosti, kolik jen dokážete. Nabídněte své oduševnělé slzy jen za to, že jste se stali tím, čím jste. Budete-li to dělat, nakonec se stanete nekonečně větším a lepším, než jste nyní. Vděčnost vás nechá pocítit, jaká je Boží Vůle. Boží Vůle bude jednat ve vás a skrze vás a Bůh bude dělat vše ve vás, skrze vás a pro vás, pokud nabídnete vděčnost.

 

Jak mohu vědět, co Bůh chce, abych dělal?

Budete to vědět snadno, pokud nebudete lpět na výsledku ani jím nebudete povzneseni. Předtím, než cokoliv uděláte, modlete se k Bohu: "Bože, je-li to Tvá Vůle, potom mě prosím inspiruj, abych to udělal dobře." Během práce řekněte Bohu: "Bože, protože jsem přijal tuto práci s pocitem, že jsi chtěl, abych ji dělal, pracuj ve mně a skrze mě tak, abych ji dokázal dělat dobře. Z Tvé inspirace budu schopen vědět, že je to Tvá Vůle." Na konci práce nabídněte výsledek, ať už přijde jako úspěch nebo selhání, k Nohám Boha se stejnou radostí.

 

Jak mohu poznat, jestli vykonávám Vůli Boha, nebo jestli naplňuji své vlastní ego?

Když budete naplňovat požadavky ega, okamžitě začnete cítit, že jste pánem světa anebo že se stanete pánem světa. Budete nafouklí pýchou a budete cítit, že zbytek světa je u vašich nohou. Jakmile bude vaše touha naplněna, okamžitě pocítíte: "Ó má touha je naplněna; stal jsem se něčím a zbytek světa nedosáhne toho, co mám." Bude-li naplněno ego, vždy zde bude pocit nadřazenosti.

Když vykonáváte Vůli Boha, otázka nadřazenosti a podřazenosti nevznikne. V tu chvíli cítíte jen svou jednotu. Cítíte, že Bůh vás vybral nebo přijal jako svůj vybraný nástroj a že jedná ve vás a skrze vás. Nezáleží na tom, čeho dosáhnete, i když to bude něco úžasného, zvláštního, neobvyklého, nebudete mít žádný pocit osobní pýchy. Naopak, budete nanejvýš vděční Bohu, že si vás vybral, aby naplnil sám Sebe ve vás a skrze vás. Nebude zde žádná pýcha, jen pocit rozpětí.

Vykonat Vůli Boha znamená něčeho dosáhnout. Když něčeho dosáhnete, cítíte rozpětí svého vědomí, ale když vyplníte požadavky svého ega, cítíte se naprosto odděleni od zbytku světa. Vy jste páni a zbytek stvoření je u vašich nohou. Takto můžete poznat rozdíl.

 

Sebedávání Vůli Boha

je nepochybně pomalu zrající,

ale nanejvýš chutné ovoce.

Měli bychom se modlit pro něco, co si přejeme, nebo bychom se měli modlit jen pro naplnění Boží Vůle?

Modlit se pro naplnění Boží Vůle je nejvyšší formou modlitby. Ale pro začátečníka je téměř nemožné upřímně se modlit k Bohu, aby ho naplnil svým vlastním způsobem. Brzy ráno začátečník řekne Bohu: "Bože, chci být Tvým bezpodmínečně odevzdaným dítětem." Potom vzápětí, když do něj vstoupí žárlivost, nejistota nebo pýcha, celé jeho sebenabízení se stane podmíněným. V tu chvíli hledající řekne: "Bože, brzy ráno jsem se k Tobě tak upřímně modlil, abys ve mně naplnil svou Vůli, ale Ty jsi mé modlitbě nenaslouchal. Jinak bych byl nad žárlivostí, strachem, pochybností, úzkostí a lpěním."

Pokud se ráno hledající pro něco modlí a jeho modlitba není vyplněna během několika hodin, okamžitě je odrazen. Potom se přestane modlit a meditovat na šest měsíců. Jeden den nabídne svou upřímnou modlitbu a potom je připraven těšit se šest měsíců z nevědomosti. A tak když hledající právě začíná, je vždy vhodné, aby se k Bohu modlil pro cokoliv, co cítí, že potřebuje nejvíce, ať je to trpělivost, čistota, upřímnost, pokora nebo mír. Bůh mu potom dá mír, světlo a blaženost, které jsou předchůdci něčeho nekonečného, co se chystá vstoupit do jeho vnitřní bytosti.

Jakmile jednou přijme a dosáhne trochy míru, světla a blaženosti a upevní se do určité míry ve své vnitřní bytosti, bude mít více důvěry v Boží konání a také ve svůj vlastní život aspirace.

Dělá-li někdo velmi rychlý pokrok nebo je trochu pokročilý, cítí, že uvnitř něj je skutečnost, která ho nezklame ani neopustí. Cítí, že Bůh si je plně vědom toho, co potřebuje, a je dychtivý zásobovat ho těmito věcmi, protože Bůh chce naplnit sám Sebe ve svém vybraném nástroji a skrze něj. Ve svou zvolenou Hodinu Bůh naplní sám Sebe v tomto určitém vybraném nástroji a skrze něj.

Když v sobě hledající cítí tento druh jistoty, tehdy pro něj nastal čas modlit se: "Staň se Vůle Tvá." V tu chvíli může upřímně říci: "Bože, nyní chci potěšit jen Tebe Tvým vlastním způsobem." V tu chvíli bude cítit, že Bůh se v něm a skrze něj chce projevit. Bude cítit, že v okamžiku, kdy ho Bůh učiní dokonalým, bude moci sloužit božskosti v lidstvu.

 

Je-li někdo v rodině nemocný, co si myslíte o tom, modlit se k Bohu pro léčivou sílu?

Řekněme, že vaše matka je nemocná. Namísto, abyste říkal: "Uzdrav mou matku, uzdrav mou matku," dokážete-li říci: "Pokládám svou matku k Nohám Boha," uděláte tu nejlepší věc. Vaší nejlepší léčivou silou bude položit vaši matku k Nohám Boha, protože On ví, co je nejlepší.

Nabídnete-li svou vlastní vůli Vůli Boha, získáváte sílu a tato síla bude využita pro Boha. Bůh sám vám řekne, jak ji využít. Ale snažíte-li se léčit sám, přes vaše nejlepší úmysly můžete stát proti Boží Vůli.

Předpokládejme, že se modlíte a meditujete pro získání božské síly, abyste mohl léčit lidi a pomáhat světu. Řeknete: "Chci být velbloudem a nést celé břemeno světa na svých ramenou." Ale není-li velbloud osvícený, jak může pomoci získat osvícení ostatním?

Běžíte ke svému cíli. Žádáte-li Boha, aby vám něco dal, pak je to jen další věc, kterou musíte nést a která vás může zpomalit. Je-li vaším cílem osvícení, myslete jen na svůj cíl a na nic jiného.

Na druhou stranu, pokud lék přijde spontánně zevnitř a vy nemusíte používat svou mentální sílu nebo sílu vůle, pak zde není žádná otázka ega, pýchy nebo marnivosti. Pokud ve své meditaci najednou uvidíte vnitřní světlo a v tomto světle získáte lék na nějakou smrtelnou nemoc, potom přirozeně dokážete nabídnout toto vnitřní osvícení celému světu. Ale tím nejlepším je stát se nejprve osvíceným. Jen tehdy budete schopen sloužit Bohu Jeho vlastním způsobem. Jinak budete někdy sloužit Bohu Jeho vlastním způsobem a jindy budete sytit své vlastní ego.

Jak je možné rozlišit Vůli Boha od zbožného přání?

 Aby člověk znal Vůli Boha, nemusí být velkým duchovním Mistrem nebo vysoce pokročilou duší. Těch je na zemi velmi málo. Ale člověk musí být alespoň hledajícím, aby znal Vůli Boha. Jak může být člověk skutečným hledajícím? Člověk může být skutečným hledajícím, když bude cítit, že je bez Boha nejenom zcela bezmocný, ale také zcela beznadějný, bezvýznamný a zbytečný. Bez Boha je ničím, ale s Bohem je vším. Bůh je aspirace. Bůh je realizace. Bůh je odhalení. Bůh je projevení. Pokud má člověk takovýto vnitřní pocit, může se stát pravým hledajícím přes noc.

Upřímný hledající se snaží meditovat oddaně každý den. Ten, kdo oddaně medituje každý den, bude mít brzy volný přístup do vnitřního Království Boha a bude schopen slyšet Jeho Poselství. Samozřejmě je snadné říci, že musíte meditovat oddaně, ale ve skutečnosti meditovat oddaně se může zdát tak obtížné jako vyšplhat na Mount Everest. Když začnete meditovat, musíte cítit, že samotný váš život, samotná vaše existence, samotný váš dech se nabízí Vnitřnímu Pilotovi ve vás. Jen tímto způsobem můžete meditovat oddaně a mít pocit oddanosti k Bohu.

Během vaší meditace nastane doba, kdy vaše mysl bude naprosto klidná a tichá. Ve vaší mysli bude jen čistota, jasnost a hloubka. Čistota, upřímnost a hloubka mají jednu společnou tvář, které se říká klid. Mají-li v sobě klid, jsou dokonalé.

Když se mysl stane klidnou, tichou, průzračnou a prázdnou, ucítíte ve svém srdci chvění anebo můžete vnímat něco velice drobného, něco jako jemnou bublinu. Je to drobná věc, ale je na ní zlatými písmeny napsáno poselství. Dokonce i když máte oči zavřené, nevadí. Někdy je poselství přeneseno ze srdce do hlavy a svou myslí můžete vnímat, že toto poselství přišlo. Ale pokud jste schopni jít hluboko dovnitř, uvidíte, že poselství již bylo napsáno ve vašem srdci. Jen proto, že ho tam nedokážete vidět, přišlo do fyzické mysli, aby vás přesvědčilo.

V nejvnitřnějších skrýších srdce, kde je vše zaplaveno čistotou, nemůže poselství napsat nikdo jiný než Bůh. Nemůže do něj vstoupit žádná nebožská síla. To neplatí o mysli. V mysli může být mentální halucinace, výmysl nebo námi vytvořená pravda, kterou jsme si vnutili.

Ale do nejvnitřnějších skrýší našeho srdce si žádná rušivá myšlenka, žádná bojovná myšlenka, žádná svírající myšlenka nikdy nedovolí vstoupit. Hloubky našeho srdce jsou dobře chráněny, dobře střeženy Bohem samým, protože se v nich ukrývá Boží vlastní Bohatství a Poklad. On sám je zde jako vrátný, který hlídá svůj Poklad.

Když meditujete, snažte se prosím cítit, že je nezbytné zcela otevřít své srdce a zcela zavřít svou fyzickou mysl. Fyzická mysl je ta mysl, která myslí na naše blízké a drahé, na naše přátele, na zbytek světa. Když zavřete dveře své fyzické mysli a otevřete dveře svého srdce, mysl se stane klidnou a tichou a srdce se stane veškerou přijímavostí. Je-li vaše koncentrace a meditace zaměřena na srdce a srdce dokáže přijímat, potom přirozeně to, co srdce má, Poselství od Boha, vyjde do popředí, a vy ho dokážete číst a využít ve svém každodenním životě.

Jedna věc je slyšet Poselství Boha správně a věc druhá je poslouchat ho a naplnit ho. Je celá řada těch, kteří dokáží slyšet Poselství Boha, ale ve svém vnějším životě ho nedokáží naplnit. Abyste to dokázali, potřebujete víru v sebe sama, víru, že nejste jen dítětem Boha, ale vybraným dítětem Boha. Každý je dítětem Boha, ale každý nemůže být vybraným dítětem Boha, protože ne každý vědomě aspiruje. Vybraní jsou ti, kteří skutečně chtějí Boha zde a nyní. Ti, kteří cítí, že neexistují a nemohou existovat bez Boha. Jen proto, že upřímně aspirujete, můžete se považovat za vybrané dítě Boha.

 

Když je váš život zasvěcení a aspirace na zemi

jen pro naplnění Vůle Boha,

potom musíte cítit,

že váš život úspěchu a srdce pokroku

nejsou ničím jiným, než úsilím bez úsilí.

Jak mohu získat pozitivnější přístup k odevzdání se Vůli Boha?

Když se odevzdáváme Bohu, odevzdáváme se naší nejvyšší části, protože Bůh je naše nejosvícenější část. Nemůžeme oddělit Boha od naší existence. Pokud cítíme, že Bůh a my jsme jedním, potom Bůh je naší nejosvícenější částí a my jsme v této chvíli neosvícení. Jsme-li moudří a víme, že Ten, který je veškerým osvícením, je nedílnou součástí naší existence, půjdeme k Němu a budeme od Něj přijímat. Vnímáme-li odevzdání tímto způsobem, není zde žádný problém.

Ale vnímáme-li odevzdání jako odevzdání se otroka svému pánovi, nikdy nebudeme schopni cítit naši jednotu. Otrok se odevzdává svému pánovi ze strachu. Obává se, že bude propuštěn, pokud neudělá svou práci dobře. Cítí, že nezáleží na tom, co udělal, dokonce i když udělal pro pána vše oduševněle, oddaně, dokonce bezpodmínečně, stále nemá žádnou záruku, že mu pán dá to, co chce, nebo že pána skutečně potěší. Je-li jeho pán obyčejná lidská bytost a má několik otroků, potom od nich získá cokoliv chce; ale co se týká jeho vlastního sebedávání, může být milióny mil vzdálen od jejich potřeb.

Když nabízíme svou existenci Bohu, máme pocit jednoty mezi Otcem a synem nebo Matkou a dítětem. Malé dítě vždy cítí, že cokoliv vlastní jeho otec, je také jeho. Jeho otec má auto. Dítěti jsou jen tři roky, ale říká: "Já mám auto." Nemusí říkat: "Můj otec má auto." Jen řekne: "Je to naše auto."

A tak když změníme vnímání našeho vztahu k Bohu, nebude zde žádný problém. Pokud On má Mír, potom my máme právo považovat Jeho Mír za svůj vlastní. On je naším Otcem, takže ho můžeme zdědit. Protože Bůh je naším Otcem, protože Bůh je naší Matkou, můžeme mít tento pocit. Jestliže máme pocit, že jsme otroky Boha a On je naším Pánem Nejvyšším, že jsme u Jeho Nohou a musíme pro Něj udělat vše, potom nemáme žádnou jistotu, žádnou záruku, že nás potěší.

Ale pokud budeme mít pocit jednoty mezi otcem a synem, mezi matkou a dítětem, budeme cítit, že to, co vlastní matka nebo otec, má dítě právo považovat za své zcela vlastní. Dítě se neodevzdává. Jen právoplatně považuje bohatství své matky nebo svého otce za své zcela vlastní.

My neodevzdáváme nic; jen si uvědomujeme skutečnost, že patříme někomu, kdo má vše. Prostě jdeme a v každém okamžiku to považujeme za své. Pro nohy není vůbec obtížné cítit svou jednotu s hlavou, protože nohy vědí, že hlava také velice často potřebuje pomoc od nohou.

Podobně když aspirujeme, začneme cítit, že Bůh nás potřebuje stejně jako my Jeho. Tak jako my Jej potřebujeme, abychom realizovali to Nejvyšší, Absolutní Pravdu, také On nás potřebuje pro své projevení. Jestliže není pod důstojnost Boha přijmout pomoc od nevědomých lidí pro své projevení na zemi, jak může být pod naši důstojnost žádat Boha, aby nám dal mír, světlo a blaženost?

Jakmile si jednou vytvoříme vědomou jednotu s Bohem, neexistuje žádné odevzdání. Je jen vzájemné dávání a braní. Co nohy nabízejí, hlava radostně přijímá a obráceně. My dáváme Bohu svou aspiraci a On nám dává svou Realizaci. My Mu dáváme to, co máme, a On nám dává to, co má a čím je. Neodevzdáváme se tedy, ale jen se navzájem považujeme za své zcela vlastní.

Je rozvíjení síly vůle na překážku naší schopnosti odevzdání se?

Máme-li nezdolnou sílu vůle, získáme schopnost bezpodmínečného odevzdání. Na druhou stranu, když se dokážeme bezpodmínečně odevzdat, rozvíjíme si sílu vůle. Vnitřní síla vůle, která je světlem duše, a odevzdání, které je jednotou srdce s Absolutním, jdou společně. Není žádný rozdíl mezi silou vůle duše a bezpodmínečným odevzdáním Vůli Nejvyššího. Obojí je stejně silné. Když se někdo dokáže bezpodmínečně odevzdat Vůli Nejvyššího, je to výsledek jeho vnitřní síly vůle, světla duše.

 

Odevzdej svou vůli Vůli Boha.

Uvidíš, že všechna tvá zklamání

budou přeměněna v nepředstavitelnou sílu.

 

 Jak se můžeme odevzdat Nejvyššímu?

Odevzdat se je velice snadné. Již jste se odevzdali nevědomosti. Nemůžete říci, že jste se nikomu neodevzdali. Takže umění odevzdání znáte. Můžete se odevzdat Nejvyššímu stejně tak, jako jste se odevzdali nevědomosti. Jen musíte změnit svého pána. Neustále musíte cítit, že potřebujete nového učitele. Někdo vás naučil všechno špatně. Nejvyšší nyní čeká, aby vás naučil všechno správně. Ten, který vás učil, není skutečným učitelem, ale vy jste se mu odevzdávali po stovky a tisíce let. Nyní se musíte stejným způsobem odevzdat Nejvyššímu.

 

 

Když odmítnete odevzdat se nevědomosti,

Bůh vám jistě dovolí žít v Přístavu svého Soucitu.

Každý život se musí stát řekou odevzdání předtím,

než může dát to, co má a to, čím je,

moři uspokojení.