Osud versus svobodná vůle

Osud je výsledkem minulosti. Svobodná vůle je výsledkem přítomnosti. Když se díváme zpátky, cítíme rány osudu. Když se díváme vpřed, vidíme tanec zlaté a energizující svobodné vůle.

Fyzické vědomí nebo vědomí těla je omezené. Když žijeme v těle, zažíváme osud. Duše je vždy svobodná. Když žijeme v duši, zažíváme svobodnou vůli. Záleží na nás, zda žijeme ve vědomí těla nebo ve vědomí duše.

V okamžiku, kdy duše vstoupí do těla a my spatříme světlo dne, nevědomost se nás snaží zahalit a osud začíná svou hru. Ale světlo není svázáno osudem. Světlo je ztělesněním svobodné vůle. Za svůj politováníhodný osud proklínáme své předky, své přátele, své sousedy, sami sebe a nakonec Boha. Ale proklínáním druhých, proklínáním sebe sama, nemůžeme své problémy vyřešit. Naše problémy můžeme vyřešit jen pokud víme, jak žít životem aspirace.

Máme velkou příležitost užívat naši svobodnou vůli. Jsme to my, kdo musí využít této příležitosti, abychom byli plně, naprosto a zcela svobodní. Velice často mi hledající říkají: "Ach, mám velice neuspokojivou minulost." Říkám jim: "Proč se staráte o minulost? Minulost je prach. Ale když aspirujete, nikdo vám nemůže uloupit vaši přítomnost; nikdo vám nemůže uloupit vaši budoucnost. Vaše budoucnost může být snadno zlatá."

Naše svobodná vůle je dítětem nekonečné Vůle Boha a zároveň je nedílnou součástí nekonečné Vůle Boha. Musíme jí jen dovolit, aby prorazila skrze zeď nevědomosti a učinila nás jedním s Kosmickou Vůlí. Osud je brána, která nás vede k neúspěchu minulosti. Svobodná vůle je naše přijetí budoucnosti, která nás chce měnit, utvářet a osvobodit od strachu, pochybnosti, nevědomosti a smrti.

 

 

Neodevzdávej svou vůli

svému politováníhodnému osudu!

Odevzdej svou vůli

všemilujícímu, všeochraňujícímu,

všeosvěcujícímu

a všenaplňujícímu Srdci Boha.

Je osud stejná věc jako karma?

Jsou tři druhy karmy: sanchita karma, prarabdha karma a agami karma. Sanchita karma je nahromadění činů z minulých životů a z tohoto života, jejichž výsledky ještě nepřinesly ovoce. V prarabdha karmě začínáme sklízet ovoce části nahromaděné karmy. Je-li to špatná karma, potom trpíme. Je-li to dobrá karma, potom se máme dobře. Nakonec přichází agami karma. Když je někdo zcela osvobozen od veškeré nevědomosti, utrpení a nedokonalosti, když někdo realizoval Boha a žije jen pro Boha, v tu chvíli se těší ze Svobodné Vůle Nejvyššího. Toto je agami karma.

Většina z nás čelí sanchita karmě, nahromaděné karmě, která začíná působit jako prarabdha karma. Kolem nás není žádná svoboda, žádná svobodná vůle, ale jen osud. Je jako pohlcující lev, útočící z minulosti. Avšak když máme agami karmu, z pohlcujícího lva se stává řvoucí lev, řvoucí pro božské Vítězství, božské naplnění zde na zemi.
 

Sklízíme skutečně tak, jak jsme zaseli, z každé myšlenky, z každého činu?

Jak zasejeme, tak sklidíme. Je to pravda. Ale zároveň, když se modlíte k Bohu, když meditujete na Boha, Boží Soucit může vymazat špatné síly, které přicházejí z vašich špatných myšlenek. Když se dotknete ohně, přirozeně si spálíte prsty. Zároveň zde bude určitá ochranná síla, která vám bude bránit, abyste se ohně dotkli.

Když dítě jde a uhodí druhé dítě, ví, že toto dítě přijde a vrátí mu to. Co tedy udělá? Okamžitě půjde ke svému otci. Otec je silnější a dítě ochrání. V tomto případě je Otcem Nejvyšší. Když se přátelíte s nevědomostí a nevědomost vás poté chce pohltit, pak poběžíte-li k Otci dříve, než vás může pohltit, Otec ukáže svůj nejvyšší Soucit a před nevědomostí vás zachrání. Vše záleží na tom, kolik Soucitu dokážete od Nejvyššího přijmout.

 

Kdy Boží Soucit překoná zákon karmy?

Boží Soucit vždy překonává zákon karmy. Kdyby tomu tak nebylo, žádná lidská bytost na zemi by nemohla existovat ani jeden jediný den. Na druhou stranu musíte vědět, že z nejvyššího duchovního hlediska zákon karmy neznamená jen přísné potrestání. Je to pro hledajícího nezbytný zážitek; je to jediný způsob, jak urychlit jeho pokrok. Proto je zákon karmy jinou podobou Božího Soucitu. Může se tomu říkat požehnáníplná Láska v přestrojení.

 

 

Co je osud,

ne-li omezená skutečnost?

Hledající pravdy musí vždy mířit

k neomezené Skutečnosti,

k nekonečnému a nesmrtelnému Nejvyššímu.

Je každá událost v našem životě předurčena, nebo je zde jen přibližný směr?

Nejdůležitější události ve vašem životě jsou před-určeny, ale ne to, co budete jíst k snídani. Na druhou stranu, dokonce i když je předurčeno, že zítra zemřete, žijete-li duchovním životem a Bůh vidí, že máte opravdovou aspiraci, nemusíte zemřít. Namísto toho, je-li to Boží Vůle, můžete mít jen bolest hlavy. Osud může být změněn Vůlí Nejvyššího.

Z nejvyššího pohledu je jedinou předurčenou věcí to, že musíte realizovat Boha. Nevědomost vám může zabránit v tom, abyste realizovali Boha dnes, ale nemůžete zůstat nerealizovaní po Věčnost. Používejme výraz "předurčený" jen v dobrém slova smyslu. Má-li se stát nějaká nehoda, potom můžete použít svou sílu vůle, svou sílu aspirace, abyste změnili svůj osud. Osud může být změněn neměnnou vůlí.

 

Jaká je úloha svobodné vůle člověka?

Svobodná vůle je světlo vědomí naší duše. Světlo duše můžeme použít pro projevení Boha, nebo jej nemusíme použít vůbec. Když jej nepoužíváme, objeví se agresivní část vitálna nebo letargie fyzického nebo pochybnost mysli a zmocní se nás. Bůh dělá vše skrze duši, která je Jeho přímým představitelem. Bůh je slunce a duše je jako lampa. Tato lampa ztělesňuje a představuje slunce zde na zemi. Ale my obvykle nezůstáváme ve světle duše a nevyužíváme ho úplně, a tak se naší svobodnou vůlí stává naše přátelství s letargií, naše přátelství s pochybující myslí, naše jednota s nejistotou srdce. Naše svobodná vůle buď rozhodne, že tělo, vitálno a mysl mají dost světla na to, aby nás vedly, anebo řekne, že jsme bezmocní bez vedení našeho Pána Nejvyššího.

 

Jak můžeme více používat svobodnou vůli?

Jako obyčejné lidské bytosti máme velice omezenou svobodnou vůli. Ale staneme-li se upřímnými hledajícími, budeme nakonec zaplaveni neoblomnou vůlí. Teď jsme jako kráva přivázaná ke kůlu. Je bod, za který nemůžeme jít, ale do této hranice máme svobodnou vůli. Čím výše jdeme nebo čím hlouběji jdeme ve své meditaci, tím více se zvyšuje naše schopnost.

Dokážeme-li poslouchat pokyny duše nebo vynést duši do popředí, aby osvítila naše vitálno, naši mysl a naše fyzické tělo, naše vůle se stává neomezenou. V tu chvíli se naše individuální vůle sjednocuje s Univerzální Vůlí v nás. Když se Univerzální Vůle stane naší vůlí, naše svoboda je nekonečná. Ačkoliv nyní máme svobodnou vůli ve velice omezené míře, může být v nekonečné míře zvětšena.

 

 

Kde je tvá svobodná vůle,

když žiješ

ve své svazující mysli?

 

Kde je tvé spoutání,

když žiješ

ve svém všezahrnujícím srdci?

 

Je vůle mé duše stejná jako Boží Vůle?

Ano, Boží Vůle a vůle duše jsou jednou a tou stejnou vůlí. Ale musíme znát rozdíl mezi vůlí duše a potřebou našeho požadujícího vitálna. Někdy bereme touhy po potěšení našeho požadujícího vitálna jako vůli duše. Když se ponoříme hluboko dovnitř, musíme poznat skutečnou vůli naší duše, a tato vůle a Vůle Boha jsou neoddělitelné. Když je tato vůle semínkem, které vzklíčí a stane se rostlinou, nazýváme ji vůlí duše. Když pak vyroste v obrovský strom banyán, nazýváme ji Vůlí Boha. Tato Vůle se nakonec projeví v duši, srdci, mysli, vitálnu a těle a skrze ně.

 

Jsou vůle člověka a Boží Vůle vždy v protikladu?

Do určité míry je to pravda. Člověk může nevědomě stát proti Boží Vůli, a stejně tak může člověk stát proti Boží Vůli vědomě. Někdy nám naše svědomí říká, co je Boží Vůle, ale nevěnujeme tomu žádnou pozornost. Cítíme, že když budeme poslouchat naše svědomí, naše ego nebude uspokojeno. Přirozeně, tehdy stojíme proti Boží Vůli. Na druhou stranu, mnohokrát se stává, že nejsme zcela proti Boží Vůli, ale nevíme, jaká je Boží Vůle. Tehdy nestojíme vědomě proti Boží Vůli. Nemůžeme říci, že v tu chvíli je naše vůle v protikladu s Boží Vůlí.

Musíme však vědět, že když nenaplníme Boží Vůli, ať už vědomě nebo nevědomě, vstupujeme do nevědomosti a zdržujeme svůj pokrok. Dítě nemusí vědět, co mu oheň může udělat, ale když se ohně dotkne, oheň jej popálí. Já vím, že mě oheň popálí, ale přestože to vím, dotknu se ohně a spálím se. Výsledek nevědomého nebo vědomého porušení je stejný. Když to ale někdo udělá nevědomě, je bezmocný. V tomto případě Boží Milost sestupuje dříve než jindy.

Pokud někdo zná následky svého činu a přesto udělá něco špatného, Boží Milost nesestoupí okamžitě. Takový člověk musí znovu aspirovat nanejvýš upřímně a oddaně, aby snesl Shůry Boží Milost.

Jak může stát něco vně Vůle Nejvyššího?

Vůle Nejvyššího je ve všem, pravda. Ale musíme vědět, jaká je Jeho konečná Vůle a kolik této Vůle přijímáme jako svou vlastní. Dal nám trochu omezené svobody jako otec, který dá svému dítěti penci a dívá se, jak ji použije. Použije-li ji pro dobrý účel, otec mu dá více - dá mu pětník a potom deseticent.

Bůh nám dal omezenou svobodu, aby vyzkoušel, zda skutečně chceme dělat správnou věc. Musíme být velice opatrní. Jeho Vůle je v nás, a tak když nám dá penci, budeme schopni ji správně použít. Ale protože si rozvíjíme své ego, individualitu a osobnost, snažíme se použít tuto penci naším vlastním způsobem, namísto toho abychom šli hluboko dovnitř a zjistili, proč nám peníze dal. Když nám něco dá, okamžitě to chceme utratit. Ale použijeme-li to Jeho vlastním způsobem, dá nám více a více. Bůh nám dal svobodu, abychom získali radost. Kdyby nám řekl: "Dal jsem ti dolar. Použij ho na toto nebo na tamto; dávám ti to jen pro tento účel," potom nezískáme radost. Cítíme, že jsme k něčemu nuceni. Ale když řekne: "Něco jsem ti dal. Nyní to použij svým vlastním způsobem," potom to použijeme špatně. Jsme-li moudří, budeme vědět, že pokud to použijeme Jeho způsobem, potom nám dá mnohem více.

Na jedné straně nám dává a na druhé straně nás zkouší. Zároveň nás vnitřně inspiruje, abychom dělali správnou věc. Ale protože si chceme zachovat svou individualitu a osobnost, snažíme se to použít naším vlastním způsobem. Používáme svou velice omezenou vůli. Co může ubohý Bůh dělat? Nabídneme-li svou vůli Jeho Vůli, jen tehdy jsme bezpeční, jen tehdy jsme naplnění.

 

Pokaždé,

když se radostně odevzdám

Boží Vůli,

vidím před sebou

volnou a světlou cestu

vedoucí k Domovu

mého Milovaného Nejvyššího.