Náboženství a duchovnost

 

Bůh je jeden, ale zároveň je mnohými. Strom je jeden, ale má tolik větví. Když se podíváte na větev, cítíte, že je to strom. Když se podíváte na list, cítíte, že je to strom. Podobně můžeme Boha vidět různě z různých úhlů. Ale On je tím stejným Bohem. Všechna náboženství jsou částí jednoho Stromu-Boha. Tento Strom-Bůh má mnoho větví, květů a plodů. Vyšplháte-li nahoru a zůstanete na jedné větvi, bude se strom zlobit? Podobně, pokud si vezmete květ nebo plod, nezáleží na tom, z které větve. Strom-Bůh bude potěšen, protože každá větev je nedílnou součástí Stromu samého.

 

Je nějaký skutečný rozdíl mezi jednotlivými náboženstvími?

Není žádný podstatný rozdíl mezi jednotlivými náboženstvími, protože každé náboženství v sobě nese konečnou Pravdu. Každé náboženství je pravé, naprosto pravé, protože každé předává poselství Pravdy svým vlastním způsobem. Je jen jedna Pravda, ale různí lidé ji nazývají odlišně. Vaše náboženství může říkat jednu věc a moje náboženství může říkat něco jiného. Ale pokud se jedná o nejvyšší Pravdu, naše náboženství se nikdy nebudou lišit.

Konečným Cílem každého náboženství je uvědomit si nejvyšší Pravdu. Na cestě k našemu Cíli si navzájem nemusíme rozumět. Proč? Právě proto, že je mnoho cest, které vedou k Cíli. Někteří půjdou jednou cestou a někteří jinou. Každá dokáže nabídnout inspiraci. Jeden člověk řekne, že jeho cesta je zdaleka nejlepší, protože jej uspokojuje. Někdo jiný řekne, že jeho cesta je nejlepší. Ale až oba dosáhnou svého cíle, budou u stejného Cíle: Pravdy. V Pravdě není žádný konflikt. Pravda nebo realizace Boha překonává všechna náboženství.

 

 

Bůh stvořil mnoho cest,

které k Němu vedou,

protože chce potěšit

každého jednotlivce jeho vlastním způsobem,

stejně tak jako chce On sám být potěšen

svým vlastním způsobem.

Jaké jsou rysy pravého náboženství?

Jsou dva druhy náboženství: falešné náboženství a pravé náboženství. Falešné náboženství chce změnit tvář světa za každou cenu, po dobrém nebo po zlém. Pravé náboženství chce pouze oduševněle milovat srdce světa. Pravé náboženství má univerzální kvalitu. Nehledá chyby na jiných náboženstvích. Falešné náboženství bude říkat, že jen ono je platné a jeho prorok je jediným spasitelem. Pravé náboženství cítí, že všichni proroci jsou spasitelé lidstva.

Falešné náboženství se snaží uplatňovat svou nebetyčnou nadřazenost nad ostatními náboženstvími. Pravé náboženství má pochopení pro ostatní náboženství. Chce zažívat extázi jednoty se všemi náboženstvími, založenou na svém vlastním oduševnělém pláči. Chce se stát neoddělitelně jedním se všemi náboženstvími na základě své tolerance, trpělivosti, laskavosti a odpuštění. Odpuštění, soucit, tolerance, bratrství a pocit jednoty jsou znaky pravého náboženství. Na druhou stranu pravé náboženství ví velmi dobře, že je to Nejvyšší Pilot sám, kdo miluje a řídí každé náboženství a zároveň odpouští slabosti a nedostatky, které každé náboženství bohužel má.

Pravé náboženství je to, které bude po celá staletí milovat lidstvo se všemi jeho nedokonalostmi. A silou své lásky a jednoty se bude snažit přinést nový svět - ne silou, ne poroučením ostatním, ale tím, že se stane s ostatními neoddělitelně jedním.

Pravé náboženství má schopnost ukázat svým vyznavačům neviditelnou pravdu. Pravé náboženství má schopnost nechat své vyznavače pocítit neuvěřitelnou božskou Lásku. Pravé náboženství má schopnost poskytnout svým vyznavačům zdánlivě nemožnou skutečnost: dokonalost uvnitř a vně.

 

Neuctívají ve skutečnosti všechna náboženství stejného Boha?

Je jeden absolutní Nejvyšší. Všechny náboženské víry uctívají stejného Boha, ale oslovují jej odlišně. Muž je jedním člověkem nazýván "otec", druhým "bratr" a dalším "strýc". Když jde do své kanceláře, říkají mu příjmením. Je-li se svými přáteli, ti mu budou říkat jeho křestním jménem. Je to stále stejný člověk, ale je oslovován odlišně podle vztahu, který k němu kdo má. Podobně je Bůh nazýván různými jmény podle nejsladšího a nejněžnějšího cítění člověka, který Ho oslovuje.

 

Jaký je váš názor na ty náboženské sekty, které ve Jménu Boha bojují proti jiným sektám?

Jsem velmi smutný, když se náboženské sekty hádají a bojují ve Jménu Boha. Pokud skutečně milují Boha, nebudou v Jeho Jménu zabíjet ostatní. Láska znamená jednotu. Když máme jednotu, jak můžeme bojovat? Bojujeme jen proto, že necítíme lásku k druhým, že jsme ještě nepřeměnili svou nevědomost ve skutečnost jednoty.

Naše vlastní bytost má mnoho členů - tělo, vitálno, mysl, srdce a duši - a my je všechny považujeme za své vlastní, zcela vlastní. Také tělo má mnoho částí, ale chceme-li něčeho dosáhnout, všechny části musí pracovat společně. Stejně tak chceme-li učinit něco dobrého pro lidstvo, potom všechna náboženství mohou a měla by pracovat společně.

Protože máme všichni stejný Zdroj, máme všichni stejný konečný cíl. Protože "všechny cesty vedou do Říma" a my všichni nakonec směřujeme ke stejnému Zdroji, je směšné bojovat proti těm, kteří jdou po jiné cestě. Někteří lidé si mohou vybrat velice krátkou a přímou cestu, zatímco jiní si mohou vybrat delší trasu. Někteří mohou chtít letět, zatímco druzí jsou spokojeni s tím, když jen kráčí.

Když budou všechna náboženství pracovat společně, mohou pro Boha i pro lidstvo dosáhnout něčeho velkého a dobrého. Jsou to společné modlitby a dobrá vůle vyznavačů všech světových náboženství, co snese shůry nejvyšší Lásku a Soucit. A je to jen Láska a Soucit Boha sestupující do srdce a života lidstva, co může změnit tvář a osud světa.

 

Jak může náboženství překonat úzký pohled na svět a vyvinout si skutečné přijetí všech ostatních náboženství jako pravých a nezbytných?

Náboženství jako takové nedokáže tento úzký pohled překonat. Jen když náboženství přijme pomoc od duchovnosti, svého staršího bratra, bude pro něj možné tento úzký pohled překonat. Náboženství vidí Boha, ale duchovnost pomáhá hledajícímu stát se Bohem. Náboženství může dojít až k víře ve Světlo nebo dokonce k vidění Světla. Ale duchovnost jde mnohem výše, mnohem hlouběji. Pomáhá hledajícímu vrůst do Světla samého a stát se jedním s Vědomím Boha a Světlem Boha.

Náboženství končí u vidění skutečnosti, nechce do skutečnosti vrůst. Duchovnost, stejně jako náboženství, vidí, co je skutečnost, ale pak jde o jeden krok dále a chce vědomě vrůst do skutečnosti samé. A tak přijme-li náboženství pomoc od duchovnosti, je pro něj docela možné překonat všechny omezené názory, které v náboženství nacházíme.

Duchovnost není pouhá tolerance. Není to dokonce ani přijetí. Je to pocit univerzální jednoty. V duchovním životě vzhlížíme k Bohu nejen jako na svého vlastního Boha, ale jako na Boha každého člověka. Náš duchovní život vytváří pevně a bezpečně základ jednoty v rozmanitosti. Duchovnost není pohostinnost vůči víře někoho jiného. Je to naprosté uznání víry v Boha druhého člověka jako své vlastní.

 

Náboženství říká:

"Přijmeš-li mě mým způsobem,

jsi dobrý."

Duchovnost říká:

"Nemusíš jít mou cestou.

Jdi svou vlastní cestou oduševněle

a dosáhni svého předurčeného cíle."

 

Co má Bůh na náboženství nejraději?

Co má Bůh nejraději na každém náboženství je srdce jednoty. Ať nejprve každé náboženství toleruje ostatní. Jakmile je zde tolerance, ať jde každé náboženství o krok dále. Ať také uzná ostatní náboženství. Jakmile dojde k uznání, každé náboženství musí upřímně cítit, že ostatní náboženství jsou stejně dobrá. Musí cítit, že každé náboženství je správné svým způsobem, že všechna jsou si rovna.

Tolerance ostatních existuje, jen dokud je zde pocit oddělení. Jakmile uzná určité náboženství patřičnou hodnotu ostatních náboženství a vidí jejich existenci jako vyjádření Pravdy, může jít toto náboženství vysoko, výše, nejvýše a hluboko, hlouběji, nejhlouběji. Tím, že vidí a vytvoří si vědomou jednotu se všemi dalšími náboženstvími, může prohlásit, že je jen jedno náboženství. Když si některé náboženství uvědomí, že všechna náboženství vytvářejí jedno věčné náboženství, jedno věčné oko Pravdy, jedno věčné srdce Pravdy, tehdy je toto náboženství dokonalé. Takový objev a dosažení má Bůh nejraději na všech světových náboženstvích.

 

Když ti povídám o Bohu,

nevěříš mi.

Když ty mi povídáš o Bohu,

nevěřím ti.

Jaký má proto smysl

o Bohu spolu mluvit?

Nejlepší pro nás bude modlit se k Bohu,

aby mluvil On,

protože On je Jediným,

kdo o sobě dokáže mluvit

s vnitřním Osvícením

a vnějším Soucitem.

 

 

Jaká je role náboženství v procesu realizace Boha?

Každé náboženství je jako dům. Zpočátku musíte bydlet v domě, nemůžete žít na ulici. Ale přijde čas, kdy se vaše vědomí rozšíří a celý svět se stane vaším domovem. Tehdy nemůžete být spoutáni hranicemi jednoho určitého domu. Přijmete všechna náboženství a zároveň překročíte oblast náboženství a dosáhnete vědomé jednoty s Bohem.

Každé náboženství je jako řeka. Když řeka vteče do oceánu realizace Boha, tehdy odehrála svou část. Tehdy se stává oceánem samým, stává se jedním se Zdrojem.

Vyznáváte-li nějaké náboženství, jste na cestě ke svému cíli. Ale chcete-li dosáhnout konečné Pravdy, potom se musíte koncentrovat, meditovat a kontemplovat. To neznamená, že již nebudete chodit do svého kostela nebo synagogy. Ale cítíte-li hluboko ve svém srdci vnitřní volání běžet rychle, rychleji, nejrychleji ke svému Cíli, potom musíte žít vnitřní život, život sebedisciplíny a meditace.

Náboženství nám řekne, že Bůh je. Řekne nám, že musíme být dobří, musíme být laskaví, musíme být prostí, upřímní a čistí. Ale duchovnost řekne, že nestačí jen vědět, že Bůh existuje. Musíme Jej také vidět, musíme Jej cítit, musíme do Něj vrůst. A to děláme skrze modlitbu a meditaci.