Boží Láska

 

Bůh nás miluje. Miluje nás neustále a bezpodmínečně. Nezáleží na tom, co jsme udělali, co děláme nebo co budeme dělat, On nás bude vždy milovat. Bůh nás miluje mnohem více, než miluje sám sebe. Použijeme-li svou uvažující a pochybující mysl, může se zdát těžké tomu uvěřit. Ale použijeme-li své milující a odevzdávající se srdce, potom musíme cítit, že Bůh nás miluje nekonečně více, než miluje sám sebe. Proč nás tolik miluje? Miluje nás, protože cítí, že bez nás zůstává Jeho Sen nenaplněn, bez nás zůstává Jeho Skutečnost neprojevena; bez nás je Bůh neúplný.

Stalo se mnohokrát, mnohokrát v našem životě, že jsme se cítili špatně, protože jsme lhali, někoho podvedli nebo jsme na druhé začali žárlit. Když uděláme něco špatného, naše svědomí vyjde do popředí a cítíme se špatně. Proklínáme se a chceme se potrestat. Ale Boží Láska k nám zůstává úplně stejná. My se za své chyby nenávidíme, ale Bůh nás stále miluje a vždy nás bude milovat. Naše síla spravedlnosti nás odsuzuje, ale Boží Síla Soucitu nám odpouští, osvěcuje nás a naše slabosti přeměňuje v sílu. Bůh získává uspokojení, když nám svým Úsměvem plným požehnání dá Záplavu svého Soucitu, Oblohu svého Zájmu a Moře své Lásky tak, abychom mohli vrůst do Jeho pravého obrazu.

Bůh nás miluje a na oplátku chce, abychom se usmívali, milovali a překonávali. V okamžiku, kdy Mu nabídneme oduševnělý úsměv, Bůh je námi potěšen. V okamžiku, kdy Mu nabídneme trochu své lásky, Bůh je námi potěšen. V okamžiku, kdy chceme překonat své pozemsky spoutané vědomí, Bůh je námi potěšen.

Naše lidská láska se neustále snaží oddělovat a rozdělovat, ale božská Láska, kterou získáváme od Boha, vždy přidává a znásobuje. Bůh použil Sílu své Blaženosti, když stvořil svět, a nyní používá Sílu své Lásky, aby svět chránil a přinesl na zem, do svého stvoření, dokonalost.

Bůh nám dává to, co má a čím je. Co Bůh má, je nekonečný Mír, Světlo a Blaženost, a čím je, je Jeho neustálý Zájem - Zájem o naše vysvobození ze sítě nevědomosti a Zájem o naši dokonalost. Bůh nás miluje. My milujeme Boha. Láskou k Bohu získáváme vítězství nad naší prastarou nevědomostí. svou Láskou k nám nás Bůh nechává vědomě pocítit, že jsme věčnými hráči, božskými hráči v Jeho Kosmické hře.

 

Bůh mě jistě miluje

bez ohledu na to, co dělám,

ale dozajista mě bude milovat

nekonečně více,

když uvidí, že sním o tom,

že se stanu dalším Bohem

jako On.

 

Láska je vnitřní pouto, vnitřní spojení, vnitřní linka mezi člověkem a Bohem, mezi konečným a Nekonečným. K Bohu musíme vždy přistupovat skrze lásku. Bez lásky se nemůžeme stát jedním s Bohem. Jdeme-li po naší cestě s absolutní láskou, nikdy nemůžeme selhat v dosažení a naplnění Boha, ať už ve svém vlastním životě nebo v lidstvu.

Co je láska? Pokud láska znamená někoho nebo něco vlastnit, potom to není skutečná láska; není to pravá láska. Pokud láska znamená dávat a stát se jedním se vším, s lidstvem a s božskostí, potom to je skutečná láska. Pravá láska je naše naprostá jednota s milovaným předmětem a s vlastníkem lásky. Kdo je vlastníkem lásky? Bůh.

Koho milujeme? Milujeme Nejvyššího v každém jednotlivci. Když milujeme tělo, svazujeme sami sebe; když milujeme duši, osvobozujeme se. Je to duše v jednotlivci, Nejvyšší v každé lidské bytosti, koho musíme milovat.

Nic nemůže být větší než láska. Bůh je velký jen proto, že má nekonečnou Lásku. Chceme-li definovat Boha, můžeme Jej definovat milióny způsobů, ale přeji si říci, že žádná definice Boha není tak výstižná jako definice Boha jako veškeré Lásky. Pokud do naší mysli vstoupí strach, když řekneme "Bůh", tehdy jsme od Něj milióny a miliardy mil vzdáleni. Pokud láska vyjde do popředí, když opakujeme jméno Boha, tehdy je naše modlitba, naše koncentrace, naše meditace a naše kontemplace opravdová. Nemůže být žádná větší moudrost, žádná větší znalost, než láska.

Svět existuje jen proto, že na zemi stále existuje láska. Kdyby tato jediná božská kvalita opustila svět, potom by na zemi nemohla být žádná existence. Žádná jiná božská kvalita nemůže vytvořit, udržet a naplnit Boha zde na zemi tak, jako kvalita lásky. Božská láska neznamená emocionální výměnu lidských myšlenek nebo nápadů; je naplněním jednoty.

Jak mohu vědět, že mne Bůh miluje?

Nejvyšší vám jako lidské bytosti dal schopnost a možnost realizovat Jej. Kdyby nebyl laskavý, proč by vám dával tento lidský život? Dal vám tento život, dal vám aspiraci, dal vám příležitost a dal vám schopnost realizovat Jeho nejvyšší Výšku. Dal by vám to všechno, kdyby vás nemiloval? Nejvyšší vás skutečně miluje. Proto vám dal aspiraci hledat Jeho Lásku.

Pokud si myslíte, že vás Nejvyšší nemiluje, měl byste vědět, že jste opravdový pošetilec. Nejvyšší je ten, kdo stvořil lásku. On stvořil samotnou vaši existenci. Je to jako zahradník, který vypěstoval zahradu plnou krásných květin. Když květina řekne: "Ne, ne, on mne nemiluje!" není to směšné? Sama skutečnost, že zahradník zasadil a vypěstoval květiny - není toto jeho láska? V každém okamžiku musíte cítit, že vás Nejvyšší miluje. Jinak by vás nepřivedl do svého stvoření.

 

Bůh tě miluje

pro čistotu aspirace

tvého srdce.

 

Bůh tě miluje

pro intenzitu zasvěcení

tvého života.

 

Bůh tě miluje

pro všudypřítomnou záři

tvé duše.

 

 

Jaký je rozdíl mezi lidskou láskou a božskou láskou?

Lidská láska je velice omezená. V lidské lásce je možné, že bude lapena potěšením. V lidské lásce není téměř žádná příležitost rozšířit naše božské vědomí. Pravá lidská láska, dokonce i když není duchovní, bude mít v sobě alespoň trochu psychických emocí. Tyto emoce se nám budou snažit ukázat, že láska by neměla svazovat a zneužívat. I přesto však v lidské lásce vždy cítíme, že ten druhý člověk nás nechce nebo nepotřebuje. V lidské lásce je vždy nějaký strach nebo nenávist. Lidská láska, jak každý ví, končí ve zklamání, a zklamání je následováno zničením. V lidské lásce končíme tím, že ztratíme svůj vlastní sladký pocit jednoty s druhým člověkem i svou božskou skutečnost.

Božská láska neklade žádné požadavky. Je spontánní a neustálá. Je v každém ohledu neomezená. Je jako slunce. Slunce je pro každého. Každý může využívat sluneční světlo, ale necháme-li naše dveře a okna zavřeny, co může slunce dělat? Je to božská Láska Boha, která musí působit v lidské lásce a skrze lidskou lásku. Pokud však nedbáme o božskou lásku, která plyne kolem nás anebo chce plynout v nás, potom v nás a skrze nás nemůže božská láska pracovat.

Lidská láska svazuje; ale předtím než sváže, je již svázána. Božská láska osvěcuje, ale předtím než osvítí, vidíme, že je již osvícena. Božská láska začíná uvědoměním si vyšší skutečnosti. Je to naše neustálé přesvědčení o velmi vysoké pravdě. Božská láska nás v každém okamžiku osvěcuje a v osvícení vidíme naprosté naplnění.

 

 

Bůh bezpodmínečně miluje

zcela všechny lidské bytosti.

Vskutku, toto je božské tajemství,

které žádná lidská mysl

nemůže nikdy pochopit.

 

Samou přirozeností lidské lásky je přilnout jen k jednomu člověku a odmítnout všechny ostatní. Ale v božské lásce, která je neomezená a nekonečná, otázka přijetí a odmítnutí vůbec nevznikne. V božské lásce není žádné vlastnictví, ale jen pocit jednoty. Tato jednota může vstoupit do zvířete, do květiny, do stromu nebo dokonce i do zdi. Není jako lidská láska, kde dnes chceme vlastnit jednoho člověka nebo věc, zítra dva lidi, pozítří tři. Máme-li k někomu božskou lásku, v tu chvíli je zde automaticky neoddělitelná jednota. Není zapotřebí žádný most; prostě se staneme jedním.

Božská láska nám říká, že náš život je nekonečně důležitější, než si představujeme. Božská láska znamená neustálé překonávání nejen našich lidských hranic, ale překonávání Boží vlastní Realizace v nás a skrze nás.

V božské lásce rosteme. Božská láska, láska duše, osvobozuje a rozšiřuje naše vědomí. Láska znamená jednotu božskosti, jednotu skutečnosti, jednotu individuálního vědomí s neomezeným Vědomím. Když prostřednictvím své meditace vstoupíme do Univerzálního vědomí, nemyslíme na lidskou lásku. Myslíme jen na božskou lásku a na jednotu. Máme-li něco malého jako malý nůž, potom s ním nemůžeme krájet nic obrovského. Ale když máme velký nůž, potom s ním můžeme ukrojit něco velmi velkého. Nástroj, který používáme teď, je naše velmi omezené vědomí. To je důvod, proč jsme ve své lásce omezení. Ale použijeme-li druhý nástroj, který je velmi rozlehlý, použijeme-li Univerzální Vědomí, naše schopnost božské lásky se stane neomezenou.

Božská láska přijde od Boha a z naší vlastní meditace, ale jen pokud nemáme žádná očekávání. Dítě od svého otce očekává penci, pěticent nebo čtvrťák. Více než to je nad jeho očekávání. Pokud po celou dobu od svého otce očekává, otec mu dá, ale jen to, co dítě očekává. Pokud však dítě cítí, že cokoliv má jeho otec, je také jeho, a pokud chce svého otce jen těšit, potom až otec ucítí, že dítě je schopné to přijmout, dá mu celé své bohatství.

 

 

Právě se učím cítit,

že ve skutečnosti nemusím chytat Boha,

ale že jednoho dne Bůh chytí mě

a vlije do mého srdce

záplavu nevýslovné Blaženosti.

 

 

Když od Boha nic neočekáváme, Bůh nám dá vše. Řekne: "Jsem to Já, kdo dává nekonečnou Lásku. Jak je možné, že Mé děti zůstávají s velmi omezenou schopností, s velmi omezeným dosažením?" Aby dokázal, že On a Jeho děti jsou jedním, že jsme Jeho cennými nástroji, dá nám svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost.

Když se člověk bezpodmínečně odevzdá Vůli Boha, dostane nekonečnou božskou lásku. Všechno přijde v podobě lásky. Dostaneme mír, ale přijde v podobě lásky; a tento mír nabídneme lidstvu skrze lásku. Právě proto, že milujeme, šíříme svůj mír nebo sílu. Bůh sám projevuje vše skrze Lásku. Zde na zemi i tam v Nebi je jen jedna věc, na kterou je Bůh hrdý, a tou je Láska, božská Láska.

 

 

Modlíme se k Bohu Síle,

ale Bůh Milovník

odpovídá na naše modlitby.

 

 

Jak můžeme cítit, že nás Bůh miluje nekonečně více, než milujeme sami sebe?

Důkaz pudinku je v jeho snězení. Lidské v nás cítí, že jsme buď nejnižší nebo nejvyšší. Když se sjednotí s nejnižším, říká: "Jsem zbytečný, nejsem ničím." Tímto způsobem přichází vitálno do popředí a snaží se získat sympatie. Pokaždé, když přijde pochybnost a cítíme, že nejsme nástroji Boha, ztrácíme svou schopnost. Jak často zpochybňujeme sami sebe, zmenšujeme sami sebe, zabíjíme sami sebe! V okamžiku, kdy zpochybňujeme, že Bůh je uvnitř nás, na zlaté tabulce našeho srdce se objeví tmavý bod. Když nemilujeme sami sebe, tvář slunce je zakryta mraky. V okamžiku, kdy zmenšujeme svou schopnost a zpochybňujeme sami sebe, v okamžiku, kdy zapomeneme, kým věčně jsme, v tu chvíli jsme od pravdy milióny mil vzdáleni. Milujeme sami sebe, jen když máme pocit, že jsme něčeho dosáhli, anebo cítíme, že zítra nebo pozítří něco uděláme. To je lidské v nás.

Bůh je naše nejvyšší část, naše nejvíce osvícená část. Když vstoupíme do našeho nejvyššího vědomí a víme, že jsme ve všem, patříme všemu a jsme pro všechno, v tu chvíli o sobě nepochybujeme. V tu chvíli jsme vším, kdo koho tedy může zpochybňovat? Ztělesňujeme Boha a chceme Boha odhalit a projevit, a tak dokonce ani nesníme o zmenšování své schopnosti. Zde spontánně ztělesňujeme a odhalujeme božské.

Když skutečná, nejvyšší, nejosvícenější část v nás vyjde do popředí, v tu chvíli skutečně milujeme sami sebe. Milujeme sami sebe, protože víme, kdo jsme. Láska není žádný vnější pohyb nebo čin. Láska je život, a život sám je spontánní nektar a blaženost. A tak Nejvyšší v nás, který je nekonečnou Blažeností, nás miluje nekonečně více, než milujeme sami sebe.

 

Zdá se mi, že Božská Láska je podmínečná, že záleží na tom, zda řádně medituji a aspiruji, nebo ne, anebo zda si jí cením.

Bohužel zde děláte chybu. Božská Láska není podmínečná; není závislá na tom, co děláte. Důvodem, proč to tak cítíte, je to, že jste nevyprázdnili svou nádobu. Když vyprázdníte svou vnitřní nádobu, uvidíte, že skrze vás plyne láska, a potom ucítíte, že vaše nádoba je plná po okraj. Láska Boha není závislá na tom, co děláte, kromě tohoto smyslu: když necháte dveře doširoka otevřené, potom Nejvyšší může vstoupit. Pokud však své vnitřní dveře neotevřete, je pro nejvyšší Skutečnost nemožné, aby do vás vstoupila.

Vše, co přichází od Boha, je bezpodmínečné. Svou Lásku dává bezpodmínečně, ale někdo ji musí přijmout. Sluneční světlo je bezpodmínečné; každý ho může přijmout. Pokud ale tvrdě spíte, pokud nechcete otevřít okna a dveře, potom pro vás žádné sluneční světlo není.

 

Nerozumím tomu, proč do mě Boží Láska nevstoupí, i když mám dveře zavřené.

Vstoupí-li do vás Boží Láska, když ji nejste schopni přijímat, budete ji považovat za cizí prvek. Nebudete si jí vážit nebo se o ni zajímat. Když někdo přímo před vás přinese vynikající jídlo, ale vy si ho nebudete vážit, potom ho prostě odmítnete a budete cítit, že nemá žádnou hodnotu.

 

 

Má je mysl,

která je zmatená.

Mé je srdce,

které je zlomené.

Mé je vitálno,

které je potlučené.

Má je duše,

která cítí bolest.

Můj Pane,

přesto cítím,

že mě miluješ,

přesto vím,

že se o mě staráš.

 

 

 

Láska, která objímá vesmír,

není nová.

Je stará,

starodávná

a věčná.