Bůh Otec, Bůh Matka, Bůh Přítel

 

Aspirace mi říká, že můj Bůh je

Matka Soucit.

Realizace mi říká, že můj Bůh je

Otec Osvobození.

Jednota s Bohem mi říká, že můj Bůh je

Přítel Dokonalost.

 

Bůh je zároveň naším Božským Otcem a naší Božskou Matkou. Na Západě převládá Bůh Otec, zatímco na Východě, obzvláště v Indii, přichází nejprve Bůh Matka. Jak Východ, tak Západ má naprostou pravdu. Když uskutečníme Boha Otce, musíme v Něm spatřit Boha Matku. Když uskutečníme Boha Matku, bezpochyby v Ní uvidíme Boha Otce.

Když jdeme k Bohu Otci, cítíme Jeho Moudrost, Jeho vnitřní Světlo, Jeho Rozlehlost. Když jdeme k Bohu Matce, cítíme nekonečnou Lásku, nekonečný Soucit, nekonečný Zájem. Není to tak, že by Bůh Otec neměl Soucit. On jej také má. Ale Bůh vyjadřuje Lásku, Soucit a Zájem více skrze ženskou podobu než skrze mužskou. Skrze mužskou podobu nabízí Moudrost, Světlo, Rozlehlost.

Každá z těchto božských kvalit - Láska, Soucit, Zájem, Rozlehlost, Světlo a Moudrost - má v životě každé aspirující duše prvořadou důležitost. Cítíme-li v nejvnitřnějších skrýších našeho srdce Boží Lásku, Zájem a Soucit a Jeho Moudrost, Světlo a Rozlehlost, víme, že dnešní nenaplněný člověk se brzy přemění  v zítřejšího realizovaného, naplněného a projeveného Boha.

Když lidská matka objeví chyby, nedostatky a slabosti svého dítěte, co udělá? Opatrně a potají je skryje. Nikdy ani nepomyslí na to, že by je odhalila světu.

Podobně Božská Matka, která je nekonečně více milující a soucitná než kterákoliv lidská matka, nikdy své dítě neodhalí. Stejně jako lidská matka, ukryje četné nedokonalosti svého dítěte před ostatními; pak pomůže svému dítěti uvědomit si jeho nedostatky, protože nechce, aby opakovalo stejnou chybu. Bude-li znovu a znovu opakovat tutéž chybu, realizace Boha pro něj navždy zůstane vzdáleným pláčem. Když mu pomáhá uvědomit si jeho chyby, jeho nevědomost, dělá to s nejlepšími úmysly tak, aby mohlo poznat rozdíl mezi nevědomým životem a životem moudrosti. Božská Matka nemešká. Bere dítě o krok vpřed. Nevědomost dítěte přeměňuje ve světlo moudrosti. Jeho slabosti přeměňuje v sílu. Jeho život noci přeměňuje v život světla.

 

Často vás slyším mluvit o Bohu jako o "Něm". Já vidím Boha jako ducha.

Dítě volá svého otce "tati". Otcovi přátelé jej nazývají jiným jménem a jeho příbuzní na něj mohou volat dalším jménem. V kanceláři mu mohou říkat ještě jiným jménem. Nicméně je to ten samý člověk. Podobně, každý aspirující může mít pro Boha své vlastní jméno. Záleží to na osobním výběru.

V mém případě, když mluvím o Bohu jako o "Něm", nepopírám, že Bůh je také Božskou Matkou, zdaleka ne. Bůh je Matka. Bůh je Otec. Bůh je Světlo. Bůh je Mír. Bůh je nekonečná Energie. Když mluvím o Bohu jako     o "Něm", neberu Bohu nic. Bůh přijde se vším, čím je, bez ohledu na to, zda Mu říkám Otec, Matka nebo Brahma. Pokud je naše volání upřímné, pak Bohu nezáleží na tom, jaké jméno použijeme. Tehdy prostě přijde odpovědět na volání svého dítěte.

 

 

Tvůj Pán Nejvyšší

před tebou nestojí

s železnou rákoskou

připraven udeřit tě v okamžiku,

kdy uděláš nějakou chybu.

Zdaleka ne!

Skrze světlo své poslušnosti

si jednoho dne uvědomíš

Blaženost Jeho Jednoty s tebou.

 

 

Je lepší vidět Boha jako Matku nebo jako Otce?

Na jedné straně, tak jako duše není mužská ani ženská, stejně tak Bůh není mužský ani ženský. Mužské a ženské vidíme jen v mysli. Na nejvyšší úrovni je jen Bůh. Na druhé straně, hledající může vidět Boha a mluvit k Bohu způsobem, jakým chce. Jde-li mu o kvality Matky, potom půjde k Bohu Matce. Ale Matka a Otec jsou vždy jedním.

Když se obracíme na Boha Matku, je jako lidská matka. Lidská matka vždy cítí, že její syn je dítě, dokonce i když mu je šedesát let. Matka vždy ukazuje nesmírnou náklonnost, lásku, zájem a soucit. Matka se snaží dát dítěti vše najednou.

Otec má také bezmeznou lásku, zájem a požehnání, ale je praktičtější; nebude dítě rozmazlovat. Otec cítí, že dítě by mohlo jejich bohatství rozmařile utratit. Až bude dospělejší, zralejší, dá mu peníze. Ale matka cítí: "Ne, protože je to mé dítě, dám mu celé naše bohatství. I když je použije nesprávně, nevadí. Máme dost."

Vždy je snazší a rychlejší dosáhnout Boha Matku. Když dítě pláče, matka okamžitě přijde. Ale realizace je stejná, ať už někdo jde k Bohu Matce nebo k Bohu Otci.

 

Bůh Otec

je pro hledajícího veškerou ochranou.

Bůh Matka

je pro hledajícího veškerou potravou.

 

 

Můžeme Boha vidět také jako dítě?

Pokud si myslíme, že Bůh je velmi starý muž, jako dědeček nebo pradědeček, který neustále ukazuje na naše chyby a nedostatky, potom se mýlíme. Musíme cítit, že vševědoucí, všemohoucí a všudypřítomný Bůh je náš skutečný věčný Přítel a Kamarád. Musíme cítit, že jsme všichni děti a On je stejně starý. Co se týká naší realizace, všichni jsme začátečníci, protože naším cílem je nekonečné Světlo a nekonečná Blaženost, a my se ještě musíme tomuto prahu přiblížit.

 

 

V životě tvého srdce je dítě,

které pro tebe pláče.

Znáš jeho jméno?

Duše.

 

V lásce tvé duše je dítě,

které na tebe čeká.

Znáš jeho jméno?

Bůh.

 

 

Jsme-li upřímní sami k sobě a cítíme, že jsme všichni začátečníci, že jsme všichni děti, potom můžeme cítit, že Bůh k nám přichází jako Dítě, protože Jeho Záměrem je hrát si s námi. Dospělí si nebudou hrát, ale dítě si neustále chce hrát, neustále a všude. Cítíme-li nezbytnost zůstat vždy dětmi, potom k nám Bůh může přijít v podobě Dítěte. Bůh si věčně hraje ve své věčné Zahradě; dnes si hraje s našimi touhami, zítra si bude hrát s naší aspirací a pozítří si bude hrát s naší realizací.

Když se vědomě modlíme, koncentrujeme a meditujeme, Bůh po nás pokukuje jako dítě. Dívá se, jestli skutečně meditujeme nebo ne. Je to jako dítě, které vykukuje z okna, aby vidělo, co dělají jeho rodiče nebo starší lidé. Když vidí, že bude přistiženo, uteče pryč.

Bůh božské Dítě si s námi chce hrát svou Kosmickou hru na schovávanou. Když se Bůh schová, my Jej musíme hledat; když se my schováme, Bůh přijde a bude nás hledat. Takto se stáváme nejsladšími přáteli, věčnými přáteli. Když bude Bůh soustředěný a svou Znalostí, Moudrostí a Vizí nás vždy najde, pak to nebude žádná hra. Je-li jedna strana ve hře mnohem silnější než druhá a vždy vyhrává, potom ten, kdo prohrává, nebude hrát dál. A tak Bůh přichází v podobě dítěte a pokukuje po nás, svých dětech.

 

 

Bůh je můj neustálý společník ve hře.

Proto

mé srdce míří přímo

do Jeho Domova Ticha.

 

 

Jak můžeme nejlépe myslet na Nejvyššího jako na svého přítele?

Někdy si v duchu povídáte sami se sebou nebo se svým přítelem. Váš přítel může být stovky kilometrů daleko. Fyzicky jej nevidíte, ale můžete cítit jeho vibrace. Stejným způsobem si snažte představit, že uvnitř vás je věčný Přítel, a tím je Nejvyšší.

Když v duchu mluvíte ke svému příteli, nemusí vás slyšet. Ale když mluvíte k Nejvyššímu, On vás určitě poslouchá. Dokážete-li cítit, že je tu někdo, kdo vás poslouchá, dokážete-li cítit Jeho Přítomnost, potom bude automaticky váš způsob rozmlouvání s Nejvyšším úplný.

 

 

Zůstává-li tvé vědomí

hluboko ve tvém srdci

a neustále

myslíš na Boha,

potom všechny tvé problémy budou vyřešeny,

dokonce i když si jich prostě nevšímáš.

Zbytečné říkat,

že to platí jen pro tebe,

protože jsi oduševněle upřímný hledající.

 

 

Když mám problémy, nezdá se mi, že bych je skutečně řešil. Dokonce ani moji přátelé a rodiče vždy nevědí, co je nejlepší. Pomůže, když budu myslet na Nejvyššího jako na svého přítele a zeptám se Jej, jak problémy řešit?

Existuje někdo, kdo ví, co je pro vás nejlepší, a tím je Nejvyšší. Nejvyšší není mentální halucinací. Budeme schopni Jej vidět, budeme schopni s Ním mluvit, budeme schopni s Ním večeřet. Není jen naším Otcem; je také naším věčným Kamarádem. Musíme Mu dát za nás zodpovědnost. Pokaždé, když máme nějaký problém, namísto abychom se ho snažili řešit sami naší omezenou schopností nebo moudrostí, musíme ho nabídnout Nejvyššímu.

Jeho Oči vidí lépe než naše. Jeho Uši slyší rychleji než naše lidské uši. Mluvíme k lidským bytostem, které nemají čas nás poslouchat; ve vnějším světě mají tolik věcí na práci. Ale velmi často zapomínáme, že je zde někdo jiný, kdo je vždy dychtivý nás poslouchat,   i když k Němu nemluvíme. Někdy mluvíme se svou myslí, se svým nespokojeným vitálnem, ale jen zřídka se pokoušíme mluvit se svou vnitřní bytostí. Objevíme-li tajemství, jak mluvit se svou vnitřní bytostí, potom vyřešíme všechny své problémy.

 

 

Jsi-li věrný Bohu

a bereš Jej jako svého jediného Přítele,

jak můžeš mít nějaké vážné problémy?

Nemožné!

Dokonce i o problémy tvé mysli

se postará

Obloha Zájmu a Soucitu Jeho Srdce.