Boží Spravedlnost

 

V obyčejném lidském životě spravedlnost říká: "Jak zaseješ, tak sklidíš." Toto je spravedlnost: oko za oko, zub za zub. Když někdo udělal něco špatného, cítíme, že máme právo mu vyhrožovat, zastrašovat ho a potrestat ho. Ale tento druh spravedlnosti je na nejnižší příčce lidského žebříku. Když postoupíme k vyšší příčce, spravedlnost se stává odpuštěním. Dokážeme-li odpustit někomu, kdo udělal něco špatného, toto odpuštění samo je spravedlností.

Božská Spravedlnost je připravena nám neustále pomáhat, inspirovat nás, vést nás, utvářet nás a tvarovat nás. My se však božské Spravedlnosti obáváme stejně jako lidské spravedlnosti. Když uděláme něco špatného, cítíme, že budeme odhaleni. To je pravda    v případě lidské spravedlnosti. Ale božská Spravedlnost nás nikdy, nikdy neodhalí. Když poprvé uděláme něco špatného, božská Spravedlnost nám se svým Soucitem odpustí. Když uděláme něco špatného podruhé, dá nám více Soucitu. Když uděláme něco špatného potřetí, nabídne nám nekonečný Soucit. Potom, když Nejvyšší vidí, že dokonce ani Jeho nekonečný Soucit neřeší tento lidský problém, použije svou milující, božskou Autoritu, svou božskou Sílu.

Tato božská Síla není destruktivní silou. Není hrozivou silou. Tato božská Síla probouzí spícího lva v každé lidské bytosti. Božská Síla neovládá. Jen probouzí duchovně hladového lva v každé lidské bytosti. Lev může řvát, ale zatím tvrdě spí. Tento lev ztělesňuje náš vnitřní pláč po tom, abychom spatřili nejvyšší Pravdu, abychom vrostli do Absolutní Skutečnosti.

 

 

Dnes mi můj Pán Nejvyšší říká,

že Jeho Soucit

je naprosto zdarma

a Jeho Spravedlnost hraničí se shovívavostí.

Jsem celý dychtivý,

abych je měl

v hojné míře.

 

Když vstoupíme do nejvyšší úrovně vědomí, není zde žádná otázka potrestání nebo odpuštění. Je to jen věcí osvícení. Nejvyšší Já obsahuje a ztělesňuje veškerou Skutečnost. A tak je-li jedna část její existence neosvícená, netrestá ani neodpouští. Snaží se tuto část své vlastní existence osvítit. Když se díváme na svět z nejvyšší úrovně vědomí, cítíme, že nevědomý, temný, nečistý, nedokonalý svět potřebuje osvícení. Zde je spravedlnost pocitem jednoty. Božská Spravedlnost je přeměna naší vlastní neosvícené existence. Božská Spravedlnost je sebeosvícení.

Božská Spravedlnost není nic než božské Odpuštění. Lidská spravedlnost říká, že když někdo něco ukradl, musí být potrestán. Lidská spravedlnost nám říká, že je to správné, a má nesmírné potěšení z potrestání člověka. Ale když působí božská Spravedlnost, dokonce i když na sebe vezme vnější podobu, uvnitř této Spravedlnosti je nesmírný soucit. Zatímco vnitřní soudce říká světu, že ten a ten je viníkem, osvěcuje mysl toho člověka tak, aby znovu nevstoupil do nevědomosti. Když je nabídnuta božská Spravedlnost, je v ní vnitřní soucit a vnitřní osvícení. Pracují společně tak, aby hledající neupadal znovu a znovu do moře nevědomosti.

Když pracuje lidská spravedlnost, viník necítí, že ho někdo naváděl. Cítí, že on byl zodpovědný po celou dobu. Božská Spravedlnost pomáhá viníkovi uvědomit si, že to není on, kdo spáchal špatný čin, ale něco jiného, co nazýváme nevědomost, která působila v něm a skrze něj.

Když působí božská Spravedlnost, člověk se cítí špatně, že dovolil špatným silám, aby do něj vstoupily a jednaly v něm a skrze něj. Cítí, že byl pošetilý, když dovolil někomu nebo něčemu jinému, aby pracoval v něm a skrze něj. Uvědomuje si, že by měl jednat jen podle božského vedení své vlastní duše.

 

 

Boží Soucit

nám odpouští.

Boží Spravedlnost

nás osvěcuje.

 

 

Proč se nám někdy zdá, že Boží Spravedlnost nedává každému stejnou příležitost?

Když vidíme, že někdo od Boha nedostává stejné množství míru, světla nebo blaženosti, musíme cítit, že Nejvyšší dává každému podle jeho kapacity nebo jeho přijímavosti. Nejvyšší je vždy spravedlivý ke slabšímu, k tomu, který je ještě v přípravné fázi. A zároveň má pro něj veškerou lásku. Nechce, aby se jeho vnitřní nádoba rozbila. Když se zeptáte: "Proč Nejvyšší nehraje svou Hru spravedlivě? Proč dává tolik míru a síly jednomu člověku a ne druhému?" odpovědí je, že tento člověk není připraven. Cokoliv Bůh dává kterémukoli člověku, je znakem Jeho Lásky. Řekne: "Jsi Mé nemluvně, Mé dítě, a já ti mohu dát jen toto. To je to, co potřebuješ." Když mu Nejvyšší dá více, může zničit jeho vnitřní pokrok. Ale ten, kdo dostane více, má schopnost to přijmout, ztělesnit a naplnit.

V běžném životě cítíme, že rovnost je spravedlnost. Ale v božském životě, má-li někdo schopnost přijmout Shůry více míru, více světla, více blaženosti, měl by dostat více. Každý by měl mít stejnou příležitost, ale pokud máte více schopnosti nebo přijímavosti než já, potom byste měli dělat pokrok podle své vlastní rychlosti, a ne zpomalovat na mou rychlost. Když na mě budete čekat, Boží Hodina bude muset čekat na vás a vy v Boží vyvolené Hodině nedosáhnete Cíle.

Tento druh rovnosti není aktem osvícení. Pokud přišel váš čas, jděte. Bůh mi dal stejnou příležitost, ale vy jste si vyvinuli více schopnosti. To je důvod, proč jste přijali více světla a můžete běžet k Cíli rychleji. Až mi Bůh ve své vyvolené Hodině dá schopnost, tehdy také já dosáhnu Cíle. Tomuto se říká božská Spravedlnost. Bůh nám všem neustále dává stejnou příležitost, ale naše individuální kapacita není stejná.

 

Co dělá Boží Spravedlnost, když je před Nejvyšší Soud přivedena žárlivost a nečistota?

Boží Spravedlnost není lidskou spravedlností; není potrestáním. Bůh jen říká: "Dal jsem ti šance znovu a znovu, ty jsi však nevyužil správně zlatou Hodinu. Jsem ale znovu připraven dávat ti příležitost donekonečna." V tu chvíli Bůh používá svou nekonečnou Trpělivost. Nejprve používá Světlo. Snaží se osvítit naši žárlivost a nečistotu a přeměnit je v pocit jednoty a čistoty.

Když však hledající nechce, aby byla jeho žárlivost a nečistota osvícena, potom Bůh použije jinou zbraň: svou zbraň Trpělivost. První zbraň, kterou používá, je Jeho zbraň Moudrost. Trpělivost je také podobou moudrosti a moudrost je trpělivost, ale my je oddělujeme.

Řekněme, že jste sobecký člověk. Bůh řekne: "V okamžiku, kdy zapomeneš na svůj osobní, sobec-ký, sebehledající život a budeš se starat jen o sebedávání, tehdy tvá žárlivost odejde. V okamžiku, kdy budeš věnovat svou pozornost jen čistotě, tehdy tě nečistota opustí." Nejprve se vás Bůh pokusí zahrnout touto moudrostí. Ale pokud nevyužijete této příležitosti přijmout Boží Moudrost, potom Bůh použije jinou zbraň, které říkáme Jeho Trpělivost. Bude čekat, dokud nepocítíte nezbytnost pročištění a přeměny své přirozenosti.

Potom po deseti nebo dvaceti nebo padesáti letech se vás znovu pokusí inspirovat. Když uspěje, dobře. Jinak přijde další příležitost. Tímto způsobem bude neustále pokračovat, pokračovat, pokračovat. Postupem času hledající naplní požadavky své vnitřní bytosti a Příslib Boha Jeho vlastní Skutečnosti.

 

 

Můj Pane Nejvyšší,

odpouštíš mi

a dáváš mi další šanci,

ne proto,

že si zasloužím odpuštění,

ale protože chceš,

 aby celé Tvé stvoření

bylo naprosto dokonalé.

 

 

Je v božské Spravedlnosti vyloučena síla?

Nejvyšší používá sílu, ale není to lidská síla. Bít nebo uhodit někoho, ukázat nadřazenost a autoritu: to je lidská síla. Ale Síla Nejvyššího se projevuje jiným způsobem. Jeho Síla je intenzita nezbytnosti. Řekněme, že hledající není intenzivní ve své aspiraci. Nejvyšší ho učiní intenzivním. Tuto intenzitu můžete nazývat silou, ale není mu vnucována. Někdo je letargický. Chce jít pomalu rychlostí býčího povozu. Ale Bůh říká: "Vynalezl jsem tryskové letadlo. Proč bys měl používat býčí povoz?"

Takže Bůh použije svou Sílu Intenzity. Tuto Intenzitu můžeme špatně pochopit. Můžeme si myslet, že Bůh nás nutí jít. Ne, On nás jen probouzí. Říká jen: "Podívej, otevři oči. Toto je nejvyšší rychlost." Když probouzí naše vědomí, cítíme, že to bylo uděláno násilně. Ale jsme-li upřímní, oddaní a odevzdaní, necítíme žádný tlak; cítíme jen, že čas nadešel. Bůh vybral zvolenou Hodinu a probudil nás.

V lidské síle je nátlak. Síla přichází, aby nás postrašila, aby nás vyděsila. Ale když je síla v božské Spravedlnosti, nestraší nás ani neděsí. Jen zvyšuje intenzitu naší aspirace tak, abychom jako střela letěli k cíli. Když Bůh použije sílu, požádá nás, abychom k cíli běželi krokem, který On určí, ne naším vlastním krokem. Když se nesjednotíme s Vůlí Boha, potom se to skutečně stane určitým tlakem, silou. Ale staneme-li se s Ním jedním, potom nepocítíme žádný tlak nebo sílu.

 

 

Ó bázlivé srdce,

věř tomu, že Bůh neví,

jak trestat.

Bůh ví jen jak osvítit

a tak uspokojit Sny Nekonečné Vize

své Věčnosti.

 

 

Jaký je váš názor na tu část Bible, která říká, že bychom se měli bát Spravedlnosti Boha?

Musíte mi odpustit, ale neschvaluji tento názor. Nesmíme se bát Spravedlnosti Boha a nesmíme se bát Boha. Pokud se bojíme Boha, nikdy Jej nebudeme schopni dosáhnout, nikdy od Něj nebudeme schopni nic přijmout. Když se dítě bude bát svého otce, nedokáže od něj nic získat. Dokonce k němu ani nepůjde. Když uvidí, že jeho otec je tak vysoký a silný a mocný, nepůjde k němu. Ale pokud dítě otce miluje, potom přestože má otec moc a sílu, dítě cítí, že ji nepoužije, aby ho udeřil. Naopak, cítí, že otec použije tuto sílu, aby ho ochránil, když bude v nebezpečí. Dítě cítí, že síla jeho otce je celá pro něj.

Jít k Bohu se strachem nebo skrze strach je velice nezdravé. Boha bychom měli jen milovat. Měli bychom cítit, že cokoliv má náš Otec, máme i my. Naneštěstí jsme stále dětmi; to je důvod, proč nám to Otec nemůže dát. Otec nedá své rozsáhlé bohatství dítěti. Ale až dítě vyroste, získá to, co jeho otec má a čím jeho otec je. Dokážeme-li Boha milovat oduševněle, potom nám Bůh dá vše.

 

 

Neboj se.

Ten, kdo se bojí, nemůže zůstat blízko

Božího Oka Soucitu

a Božích Nohou Odpuštění.

 

 

Když si dítě hraje v blátě a najednou na něj matka zavolá, neobává se, že jej uhodí, protože je špinavé. Poběží ke své matce a jeho matka okamžitě přijme jeho špínu, jeho nečistotu, jako svou vlastní. Umyje ho, aby ukázala druhým, že její syn je také velice čistý. Takto musíme přistupovat k Bohu. Nezáleží na tom, kolik nebožských věcí děláme, můžeme k Němu běžet a cítit, že nás svým Soucitem okamžitě očistí.

 

Používá Bůh sílu, aby donutil lidské bytosti, aby Jej poslouchaly?

Bůh je nekonečně moudřejší než my. Někdo, kdo má menší sílu než Bůh, se může snažit donutit druhého člověka, aby udělal něco, co udělat nechce. Ale Bůh nikoho k ničemu nenutí. Cítí, že když použije sílu, tehdy nemůže získat nejvyšší radost.

Můžete někoho donutit jíst, ale vnitřně vás bude proklínat. Bůh jen říká: "Mé dítě, říkám ti, abys to snědl, pro tvé vlastní dobro. Když toto jídlo sníš, získáš výživu. Potom budeš silný a budeš schopen bojovat proti nevědomosti." Bůh nabízí své Světlo, svou vnitřní výživu, ale nikoho nenutí, aby ji přijal.

Bůh vidí minulost, přítomnost a budoucnost. Ví, že je správné nám neustále nabízet svou Moudrost a nekonečnou Trpělivost. Lidské bytosti nemají vždy trpělivost. Cítí, že když své dítě udeří a donutí ho dělat určité věci, dělají to nejlepší. Ale Bůh Otec nebude jednat tímto způsobem. Jen nám ukáže nekonečné Světlo Soucitu. Potom, na oplátku, mu Jeho dítě nabídne nekonečnou vděčnost. Dítě přijme tento Soucit a bude se snažit být hodno svého Otce.

Podívejte se na moc soudce Nejvyššího soudu, když je ve svém úřadu. Na druhou stranu, když je stejný muž se svou ženou a dětmi, nemůže tento druh moci projevovat. Jeho vlastní syn ho možná neposlouchá. Soudce Nejvyššího Soudu a otec jsou jeden a ten samý člověk. Když je u soudu, celý národ ho poslouchá, ale doma ho možná neposlouchají jeho vlastní děti.

Podobně, když je Nejvyšší v Nebi, je skutečně tím Nejvyšším, a zároveň sám sebe neustále překonává. Nejvyšší má ve vnitřním světě nejvyšší Sílu, ale když chce pracovat zde na zemi se svými dětmi, používá nekonečnou Trpělivost. Stává se jedním s jejich nevědomostí a říká: "Dobrá, když Mě nechcete poslouchat, když chcete hrát tyto bláhové hry, potom Já budu hrát trochu s vámi."

Bůh projevuje na zemi nejen Sílu, ale všechny své ostatní kvality prostřednictvím Lásky. Bůh může používat svou Sílu, ale raději projevuje sám sebe skrze Lásku, Zájem a Soucit.

 

 

Když otevřete své srdce,

ucítíte, že Bůh

na vás nikdy nemůže být přísný,

nikdy,

protože Jeho Výška Soucitu

je nekonečně silnější

než Jeho Světlo Spravedlnosti.

 

 

Jak se liší Božské zákony od lidských?

Boží Zákon je řízen Jeho Světlem Soucitu a lidský zákon je řízen lidskou mocí soudit. Když udělám něco špatného, lidský zákon se mě pokusí potrestat, ale trest není konečná odpověď. V případě Božího Zákona, když udělám něco špatného, například když budu krást, Soucit Nejvyššího se dotkne kořene mého činu a nechá mě uvědomit si, že krást je špatné, že bych měl pracovat pro to, co potřebuji, a získat to řádným způsobem.

Boží Soucit pracuje tak, aby nám pomohl změnit se, zatímco lidský zákon nedokáže změnit lidskou přirozenost. Je to jen božský Zákon, který je osvěcující, co může změnit a přeměnit lidskou přirozenost. Lidský zákon je okamžitou odpovědí na to, co jste udělali; je to akce a reakce. Božský Zákon vstoupí do kořene nevědomosti a přemění ji.

 

Protože se v dnešním světě děje tolik násilných věcí a protože je svět tak plný nedokonalostí a hádání, mnoho lidí říká, že Bůh je na svět rozzlobený. Myslíte si, že Bůh se na svět zlobí, anebo je spokojený?

Když myslíme na Boha jako na Soucit, jako na Lásku, okamžitě cítíme, že Bůh je s námi spokojen. Ale když myslíme na Boha jako na Spravedlnost, cítíme, že Bůh je s námi pro naši nedokonalost, naše hádání, bojování a tak dále, nespokojený. Jdeme-li hlouběji, cítíme, že Bůh je veškerou Láskou a že Jeho Láska je všude; je všeprostupující. Právě Jeho Láska prostupuje Nebe a zemi.

Bůh je Blaženost. Z Blaženosti vzniklo stvoření, v Blaženosti svět přebývá a do Blaženosti se každá jednotlivá duše vrátí. Je-li Bůh veškerou Blažeností, je-li v Blaženosti, potom se na své stvoření nemůže zlobit. Má-li někdo radost, pravou radost, nezlobí se na nic ani na nikoho.

Nakonec zjišťujeme, že to nejsme my, kdo ve skutečnosti něco dělá. Bůh je Tím, kdo činí, i činem, a je to On, kdo má zážitky, které zakoušíme všude kolem sebe. Bůh Soucit se na nás nezlobí. Bůh Láska s námi není nespokojený, protože je to On, kdo jedná v nás a skrze nás. On je zážitkem a On je tím, kdo zážitek zakouší.

 

 

Dokonce i když

sestupuje Boží Spravedlnost,

je doprovázena

Jeho neviditelným Soucitem.